Home page – Kina – Art House

Archiv

Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Strom života: Proč? A proč ne?

2013-01-30 11:26

Nebuďte lenošiví a nechoďte na Strom života kvůli tomu, že v něm hraje Brad Pitt. Nejnovější snímek Terrence Malicka vyžaduje značnou spolupráci ze strany diváka, pásově vyráběná zábava pro masy se v žádném případě nekoná. Což je zřejmě hlavním důvodem, proč ho takové množství návštěvníků není schopno rozdýchat.

Publikum na filmových festivalech je zpravidla ochotné akceptovat více autorských výpovědí, depresivních osudů malomocných a tříhodinových dramat o záclonách v průvanu než divák, který je odkázán na běžnou distribuci. V Karlových Varech se přesto skupina filmových fajnšmekrů mísí s lidmi, kteří celou událost považují za jeden velký večírek, což se samozřejmě projevuje také na atmosféře při samotných projekcích. Na Strom života spousta lidí dorazila jako „na ten film s Pittem“. Po pár desítkách minut však zjistili, že Terrence Malick nepoužívá tradiční vyprávěcí postupy, a tak zase hromadně odcházeli, nebo svým smíchem prozrazovali, že nejsou schopni dekódovat, o čem film vlastně je.

Trailer k Stromu života

Mylné by byly domněnky, že se Strom života chce povyšovat nad konzumního diváka a záměrně ho hodlá mást. Snímky amerického režiséra totiž nikdy nebyly jednoduše přístupné a pokaždé se dívají na plynutí času osobitou optikou. Jsou takovými filmovými básněmi, které si namísto slov vystačí s obrazem, přičemž nejnovější přírůstek do tohoto konceptu stoprocentně zapadá.

Je to dáno i tím, že se Strom života zamýšlí nad otázkami jako „co je věčnost“, „jaký smysl má lidská existence“, „jaký smysl má rodina, víra, smrt a život“. Přenáší nás do Texasu 50. let minulého století, kde se otec s matkou dozvídají, že jedno z jejich dětí zemřelo. K tématu ztráty se přidává úspěšný zaměstnanec velké firmy, který neví, co si počít se životem. Z kariérního hlediska splnil vše důležité, avšak stále mu unikají odpovědi na základní otázky bytí. Esteticky uhrančivé kreacionistické sekvence se taktéž vzpírají jednoduchým interpretacím, stejně jako fragmenty z komplikovaného vztahu mezi otcem a synem.

Christopher Nolan a David Fincher hovoří o Stromu života

Malick neinformuje o ději navyklým způsobem a nepřináší jednoznačné odpovědi. V úvodních sekvencích rodiče zjišťují, že jejich syn zemřel. A jelikož se jedná o věřící, je logické, že se začnou ptát, proč se tato tragédie musela stát zrovna jim. Proč to Bůh - všudypřítomná, vševědoucí a všemocná bytost (či jak ho správně označit) - dopustil? Správnou otázkou by ale zřejmě mělo být, proč by se naopak daná událost měla právě jim vyhnout? Čím se zrovna tato rodina odlišuje od ostatních, co by mělo u Stvořitele vybudit prominentní přístup? Vždyť v kontextu celého světa, který následně vidíme vzejít z ničeho, znamenají stejně malé nic jako všichni ostatní. Když poté nádherné obrazy evoluce vystřídají neméně krásné střípky vyrůstání dětí, o nějaké výjimečnosti či bezproblémovosti nemůže být již vůbec řeč.

Strom života svojí netradiční prací s obrazem, hudbou a vedením herců buduje všemožné emoce a nálady stejně rychle, jako je pro další diváky neguje do nudného kýče plného pseudofilozofického žvatlání. Nedá se proto vlastně v krátkosti popsat, jakým způsobem všechny složky fungují a jak můžou na někoho působit, ale rozhodně bude zajímavé si přečíst podrobné analýzy, kterých se zajisté objeví celá řada. Malick si v každém případě zaslouží uznání za to, kam posunul filmovou řeč a možnosti znázornění přírodních krás, náboženských témat a nejasností okolo lidské existence. Ve Stromu života se dá najít spousta motivů, je nutné k nim ale přistupovat s otevřenou myslí. A leckdy ani to nemusí stačit.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.