Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Premiéry

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Blancanieves aneb Sněhurka po španělsku

2013-02-19 11:04

Na loňský „sněhurkový boom“ (v distribuci se také u nás objevili hned dva filmy přímo tématizující tuto slavnou pohádku) letos navazuje tak trochu „jiný příběh.“ Je jím film Pabla Bergera Sněhurka: Jiný příběh, který nám Sněhurku předkládá opravdu jinak, než bychom ji v našich končinách čekali. A to po formální i dějové stránce.  

Snímek Blancanieves (Sněhurka: Jiný příběh) je od prvního pohledu viditelně ovlivněný německým expresionismem. Především v interiérech dokazuje, že pouhým nasvícením té které scény se dá i v němém filmu vyjádřit mnoho. Španělský režisér Pablo Berger jej připravoval dlouhých osm let a opravdu to neměl jednoduché. Stačí vzít v potaz, že týden před plánovaným začátkem natáčení jeho vysněné pocty němému filmu přišla ze sousední Francie zpráva, že Michel Hazanavicius už točí podobně laděný film. The Artist nakonec o několik měsíců později dobyl nejen Oscary, ale celý filmový svět. I když Berger točil dál, za mořem náhle vypukl jakýsi „sněhurkový boom“ - loni prošly i českými kiny hned dva americké filmy inspirované tímto slavným příběhem bratří Grimmů. To znamenalo pro tvůrce španělské Sněhurky další posun od oficiální premiéry. Přesto je Blancanieves, jak zní Sněhurka v originále, něčím speciální.



Přestože v místních reáliích počátku minulého století zachovává základní děj i vztahy mezi postavami – dívka, která nikdy nepoznala matku a jejíhož otce zahubí macecha, uteče a začne žít s bandou trpaslíků – jsou zde dějové kudrlinky související se španělskou horkokrevnou kulturní tradicí. Jedná se třeba o všudypřítomné flamenco, jehož rychle tleskané takty často určují rytmus střihačské práci anebo naopak tklivé zpěvné pasáže s orientálním ocasem, které ve chvíli skutečného pohnutí srdce snímek zbrzdí a útočí na ty nejzákladnější city. Dalším příkladem je zasazení příběhu do tradice národního sportu – jakkoli krutých, tak také vzrušujících býčích zápasů a světa adorování hvězdných toreadorů.



Sněhurka, která se v jednu chvíli málem utopí, ztratí paměť. Zachrání jí banda šesti potulných trpasličích toreadorů, jejichž spíše cirkusové umění povýší jednoho dne Sněhurka na špičkovou koridu, když v sobě náhle objeví umění, kterému se naučila od otce – legendárního toreadora. Trpaslíci jsou sami o sobě velmi zábavná partička (pobaví transsexuální Josefa) a z pohledu diváka je úžasné sledovat, jak Berger v několikasekundové zkratce dokáže beze slov vykreslit, jejich sice nekomplikované, nicméně rozdílné charaktery. Podobně je tomu i s ostatními hereckými výkony, jež přesně slouží záměru. Mimikou nebo pouhým pohledem odehrávají daleko více, než by tomu bylo ve zvukovém filmu, a přesto neustřelují do nějakého pitvoření. Kromě toho snímek září vypravěčskou čistotou a předvádí výbornou a moderní práci s kamerou, která ovšem nejde proti Bergerově rozhodnutí vzdát hold žánru.  


                    
Není divu, že film Sněhurka: Jiný příběh získal na festivalu v San Sebastianu zvláštní cenu poroty a také ocenění za nejlepší ženský herecký výkon pro Macarenu García. A není divu, že jej Španělé vysílají do boje o nejlepší zahraniční film v rámci letošních Oscarů. Snímek bude uveden do českých kin premiérou v rámci festivalu španělsky mluvené kinematografie La Película 19. února v pražském kině Světozor.







Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>