Archiv

Sherlock Holmes: Hra stínů a mozků

2012-01-05 00:00

Guy Ritchie, Robert Downey Jr., Jude Law, Hans Zimmer, Philippe Rousselot, James Herbert a další spolutvůrci loňského Sherlocka Holmese se znovu sešli, aby přispěli k legendě geniálního detektiva.

O Sherlocku Holmesovi s podtitulem Hra stínů se dá bez větších ostychů tvrdit, že by se měl zamlouvat divákům, kteří byli spokojeni s jedničkou, a otravovat ty, které otravoval již předtím. Je to ostatně ihned odhadnutelné z takřka nulových změn v tvůrčím týmu. Sherlock s Watsenem, které ztvárnili Robert Downey Jr. a Jude Law, stále hláškují a vedou společné bitvy. Kameru, kostýmy a další na vizuálu stojící profese obstarávají totožní lidé, tudíž se děj opětovně odehrává ve špinavých a tajemně se tvářících lokacích. Střih i hudba beze změny neboli zůstává jistota dynamických a přehledných akčních scén. Pouze scenáristé hlásí novinky, když se hromádka autorů zredukovala na manželskou dvojici Michele a Kierana Mulroneyovi.


Trailer k druhému dobrodružství Sherlocka Holmese

Zážitek z detektivního Sherlocka Holmese však paradoxně nějak zásadně nestál na příběhové linie, což se na první pohled může zdát případem i druhého dobrodružství. Geniální, avšak stále nadmíru šílený koumák se žene za záhadou, kterou zkonstruoval profesor Moriarty, matematik, boxer a člověk s podobně geniálním mozkem jako ústřední hrdina. Moriarty si přitom své zločinecké choutky pojišťuje enormní prostorovou diverzifikací, takže Holmese a jeho čerstvě ženatého společníka prožene pátrání skrz naskrz Evropou.



Vodítka ke kompletnímu plánu jsou sice před diváka vkládány okatěji než v minulém díle, přesto se dá předpokládat, že je nemožné odhalit celek dříve než Sherlock. Jinak řečeno, na plátně se sice ukazují jednotlivé maličkosti, které Holmes v závěru využije, přesto jim nejsou dány silné vzájemné souvislosti. Postavy tedy často cestují z místa na místo, až se zdá, že jde pouze o řetězení jednotlivých scén bez vnitřního řádu.


A pro velký úspěch ještě jeden trailer

Což by se dalo považovat za validní připomínku, jenže Hra stínů působí dojmem, že onen vnitřní řád na stabilních základech postaven je. Jakoby si samotná narace totiž byla vědoma, že Moriarty a Sherlock jsou myšlením nedostižní. Jejich velkolepým nápadům a schopnostem dedukce se není možné rovnat (Sherlock v jedné scéně dokonce říká, že jeho prokletím je být seznámen se vším, co se kolem něho děje), pouze s nimi někteří mohou držet krok v rámci drobných výseků.



Jednotlivé části, přičemž každá je vždy v jiném státě, mají svůj pravidelný průběh. Nejprve jsme seznámeni s prostředím, dále se využívá dedukce a následně se zobrazuje akce, která je odůvodněna předešlým správným či nesprávným odhadem. Někdy něco začne bouchat, protože Holmes včas problém odhalil, jindy zase kvůli tomu, že se spletl. K domněnce rozdělení velkého nesrozumitelného případu na několik menších nahrává i hudební doprovod Hanse Zimmera, který v každém prostředí využívá nástrojů či melodií specifických právě pro danou zemi.



Hra stínů poskytuje i další možnosti čtení, zajímavé je kupříkladu posunutí vztahu Sherlocka a Watsona. Zatímco v prvním díle šlo o vcelku tradiční „bromance“, tedy dva dobré kámoše, co se spolu vesele dohadují a zažívají fajn události, nyní je již na Sherlockovu latentní homosexualitu očividně naráženo. Ať dvojsmyslnými narážkami nebo prostě a jednoduše tím, že se Watson ožení a Sherlock se během první příležitosti jeho dívky zbavuje a převlečen za ženu zaujímá její místo.



Druhý Sherlock Holmes tedy nabízí dostatek motivů k analytickému vyblbnutí a zároveň poskytuje množství hlášek a dynamické akce pro diváky, kterým vyhovovala jednička. Kdo si však myslí, že mainstreamové bijáky jsou pouze obyčejným rozptýlením bez implicitních významů, možná bude zase trochu nahlodán. Některým tajemstvím je zkrátka vhodné věnovat pozornost, jelikož tím snímky získávají další úroveň zábavnosti.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.

• Sherlock Holmes, kino, film, akce, mysteriózní, krimi, dobrodružný