Home page – Kina – Art House

Archiv

Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Serge Gainsbourg: Život hrdiny

2010-04-24 00:00

Filmový životopis francouzského skladatele a šansoniéra Serge Gainsbourga od prvních chvil zaujme hravostí a u biografických filmů nezvyklou lehkostí a obrazností. Bohužel i zde se projevil neduh mnoha skutečných životů: ty totiž nemívají dostatečně promyšlenou dramatickou kompozici. Mozaika se v závěru neposkládá do žádného překvapivého vzoru. Snad i kvůli jednotlivým střípkům však stojí za vidění.

Českým divákům zřejmě není jméno slavného francouzského hudebníka příliš známé, takže český distributor vcelku pochopitelně vyměnil původní ironický podtitul Hrdinský život za název Gainsbourgovy nejslavnější písně: Je t’aime. Proslulý duet zná snad každý, mám ovšem podezření, že dnešní posluchač ho už tak trochu vnímá jako jakousi romantickou náladovku a nedocení, o jak skandální skladbu šlo v době vzniku. Stejně nevinná nám může připadat třeba i rege předělávka Marsaillaisy, u galských vlastenců však vyvolávala rozhodně bouřlivější reakce, než jen pohodové pohupování do prosluněného rytmu. Podobně skandální byla i většina Gainsbourgova života: Francie si však vždy ráda hýčkala své rebely, takže když Gainsbourg v necelých třiašedesáti dokonal svůj bohémský život, zalkal nad jeho rakví i prezident republiky.

Tolik tedy na úvod, aby vám bylo trochu jasnější, o kom ten film vlastně je. Režisér Joann Sfar k tomu ovšem dodává, že ho na Gainsbourgovi více než pravda o jeho životě zajímají lži o něm, takže rozhodně nečekejte vyčerpávající a autentické svědectví. Naopak: režisér od první chvíle přebírá Gainsbourovu hru na autostylizaci a rozvíjí ji.

Tato hra začíná už v dětství, které mladý Luciena Ginzburg (neboť takové bylo rodné jméno Serge Gainsbourga) prožil v Němci okupované Francii. Děsivé kulisy se v dětské představivosti přetaví do nečekaných podob. Z tlustého Žida-klíštěte, který vysává Evropu na nacistickém plakátu, se tak stane imaginární Lucienův přítel, groteskní postavička, která mu pomáhá překonat strach a provází jej pak v různých podobách téměř celý život.

Malého Luciena nutí otec pilně cvičit na piáno, on se však tehdy ještě spíše než hudebníkem touží stát malířem. Když se pak kvůli svému židovskému původu skrývá na venkovském internátě, vypadá to spíš jako prázdninové dobrodružství a Lucien baví své kamarády i vychovatele rozmarnými, na jeho věk snad až příliš vyspělými kresbami.

Pokud vám budou zdát obrázky mladého Luciena něčím povědomé, rozhodně to není náhoda. Jejich skutečným autorem je totiž režisér a scénárista filmu Joann Sfar, který je znám především jako komiksový tvůrce. Čeští čtenáři si ho možná pamatují jako spoluautora slavné série Donžon, v souvislosti s filmem Serge Gainsbourg: Je t’aime bych však připomenul spíš komiks Pascin. I v tomto případě se jedná o životopis umělce, bohéma židovského původu, a malíř Pascin má s Gainsbourgem v Sfarově pojetí leccos společného. Co se může zdát na jedné straně jako nezřízené řádění, lze totiž vnímat i jako důsledné budování vlastního obrazu jdoucí až na mez sebezničení.

Jednotlivá období hudebníkova života režisér stylizuje do krátkých epizod, na které pohlíží s nadhledem a ironií, jejich atmosféra však postupně potemňuje. Válka se zdá jako veselá doba nevinnosti, když ji porovnáme s nočním klubem na konci osmdesátých let, v kterém opilý stárnoucí bouřlivák loví mladé slečny. Nosatý „Žiďák“, který hrdinu provází jako jakési jeho alter ego či vnitřní hlas, přitom odráží tyto změny: z veselého klíšťáka se promění v uměleckého agenta a nakonec v posla zmaru, který otvírá bránu sebedestrukce.

Joann Sfar je nejsilnější v momentech, kdy využívá své komiksové imaginace a vzdaluje se filmovému realismu, který se u životopisného filmu jaksi sám nabízí. Když má hrdina hlavu jako kapusta, nebojí se mu zkrátka nasadit kapustu, kterou pak kadeřnice musí list po listu oloupat. Je možná škoda, že se nenechal unést ještě trochu.

Nakonec totiž přes všechny světlé momenty nedokázal vyklenout nad skutečností dostatečně nosný oblouk. Film Serge Gainsbourg: Je t’aime jistě stojí za vidění – jen je z těch, po kterých zůstane neodbytný pocit, že mohly být lepší. Pokud tvůrce sám deklaroval, že pravda o Gainsbourgově životě pro něj není to zásadní, nelze takový nedostatek dost dobře svádět na biografickou předlohu a vina plně leží na scénáři.

Časy a místa projekcí naleznete zde.

Foto HCE