Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Diagnóza

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Rejkjavík: Masakr během zírání na velryby

2011-01-06 10:52

Kdo chce vyrazit na Island pozorovat velryby, musí počítat s tím, že může schytat harpunou do břicha. Berte nebo nechte být.

Na prvním islandském zástupci hororového žánru je nejzajímavější, že se jedná o prvního islandského zástupce hororového žánru. Jinak jde totiž o skrz naskrz běžný příspěvek do buranských vyvražďovaček, který naplňuje všechna očekávaná schémata. Je přitom zřejmé, že Rejkjavik natáčel někdo, kdo má americké kolegy nakoukané, fandí jim a daná pravidla dokáže schopně nasadit do prostředí své země, což samozřejmě působí jako zajímavý způsob ozvláštnění. Celkově se k tomu ale přesto nedá přiřknout jiný štempl než prostý průměr. Chvílemi zábavný, chvílemi řádně krvavý, leč stále operující ve vodách, kde je všechno „tak jako u Američanů“. V podstatě není o čem psát, když už jednou řeknete, že se jedná o umně vytvořený pastiš.

Jeden z trailerů k filmu Rejkjavik

Zajisté by se dalo zmínit, o čem film vlastně pojednává. Rejkjavik začíná setkáním deseti turistů, kteří se v přístavu nalodí na kocábku za účelem pozorovat velryby. Jsou tu japonští návštěvníci s fotoaparáty, sympatické dívčiny, černoch, opilý frajírek a další postavičky. Mimo jiné se objeví i kapitán, jenž je kvůli opilému frajírkovi zraněn a následně umírá. Celá výprava se tak přesouvá na další zchátralou bárku, kde se na ně již těší prapodivná tříčlenná rodinka. Uzavřený prostor lodi, krvežízniví psychopati a zmatené oběti, žádné další informace v herních pravidlech nenajdete.


Další z promo ukázek k filmu


Nejlépe a nejjednodušeji by tedy na Rejkjavik šla použít klasická rutinní a nudná šablona k psaní recenzí. Taková, která se při přelouskání určitého množství textu musí čtenářům již určitě zajídat. Jenže vážně, co o krváku, jenž si na nic nehraje a už ve svém popisku hlásá, že jde o lovení lidí v chladných islandských vodách, uvést zajímavějšího? Má smysl pokoušet se snímek nasunout do kontextu tamního zabíjení velryb, konkrétně hledat spojitosti s kontroverzním rozhodnutím Einara Gudfinnssona, který v roce 2009 navýšil rybářům v severském ráji lovecké kvóty? Že by režisér Július Kemp chtěl vtipnou formou odpovědět ochráncům zvířat, ale kvůli ustrnutí v pravidlech žánru skončil u těžko srozumitelného brblání?



Jisté spojitosti by se dali najít, ale dá se předpokládat, že většinu beztak zajímá, kolik postav je pozabíjeno a jaké originální způsoby jsou k jejich k likvidaci použity. Při prozrazení by ale zase úplně zmizel okamžik překvapení a některé zábavné momenty by ztratily své kouzlo. Několik atraktivních úmrtí je zkrátka připraveno, ale nejedná se o nic výjimečného, co by mělo fanoušky žánru výrazně omámit.

Jak již bylo několikrát řečeno, není moc o čem psát a nebo není vhodné o daných věcech psát. Průměrné žánrové záležitosti, ať již to jsou romantické komedie nebo právě horory, jsou kvůli tomu zrádné. Každý si beztak už během prvního odstavce sesumíroval názor, zdali se do kina vyplatí zaskočit nebo ne, je to tak?

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.











Foto Pegasfilm
Martin Čuřík

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>