Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

POČÁTEK: LUPIČE VE SNU VIDĚTI

2010-07-23 00:00

Představte si film, který je něčím mezi Svitem neposkvrněné mysli a Dannyho parťáky, přitom se ale tváří jako smrtelně vážný akční snímek s prvky psychologického thrilleru – většina děje se odehrává ve snu, přesněji řečeno v několika úrovních snu, mezi nimiž postavy přeskakují jako mezi levely nějaké počítačové hry. Nečekejte však zamžené výjevy s rozpitými okraji jako z romantické pohlednice – vše se odehrává v ostře řezaných obrazech, aranžovaných pod precizní taktovkou Christophera Nolana.

Hlavní hrdina filmu, který se v češtině tak trochu omylem jmenuje Počátek (v originále zní Inception, což sice může znamenat počátek, český název však podle všeho měl znít Vnuknutí) se jmenuje Dom Cobb, hraje ho Leonardo DiCaprio a je odborníkem na loupeže myšlenek. Tentokrát však přijal (ovšem ne že by měl na vybranou) od šéfa jedné mocné korporace zakázku daleko obtížnější – má se svým týmem zasadit do mysli majitele konkurenční společnosti fixní ideu, která by dotyčného ponoukala, aby svou firmu přivedl ke krachu.

Režisér Christorpher Nolan rozehrává hru opravdu ve velkém stylu – města se obrací na ruby ve spletencích připomínajících obrazy Maxe Eschera, postavy se řítí ulicemi, zatímco je honí po zuby ozbrojené projekce snivcova podvědomí, a ve finále se prolíná několik akčních scén naráz, přičemž v každé se odvíjí čas jinou rychlostí – než ve svrchní vrstvě snu spadne dodávka do řeky, uběhnou v nejhlubším podvědomí celá desetiletí.

Pokud to na vás působí trochu překombinovaně, mohu vás uklidnit – režisér celou dobu zvládá udržet děj natolik přehledný, že by se v něm měl orientovat i průměrně inteligentní mainstreamový divák. Oproti třeba již zmiňovanému Svitu neposkvrněné mysli je struktura příběhu vlastně až triviální – a pokud jste někdy přečetli nějakou knihu P. K. Dicka, budete si v něm připadat jako doma. Neprozradím myslím příliš, když napíšu, že zvláště závěr je typicky Dickovský – do mého očekávání se strefil dokonce natolik, že bych ho neváhal označit jako svého druhu klišé, které může překvapit snad právě jedině tím, že uzavírá film, který aspiruje na pozici blockbusteru.

Akční linie je podbarvena temnými tóny Cobbovy minulosti a traumat, ukrytých hluboko v jeho podvědomí. Kdyby se vydal vyloupit kasino, zřejmě by to tolik nevadilo, jistě si však dokážete domyslet, co může udělat takové pěkně uleželé trauma, když se akce odehrává v lidské mysli. Nákladní vlak brázdící ulice města je ještě to nejmenší. Tahle linie je vlastně na celém filmu nejzajímavější – přes skvěle natočené honičky musím přiznat, že právě ona nejvíce napínala moji zvědavost.

Vlastně je trochu škoda, že psychologie nedostala ve filmu, který se skoro celý odvíjí v čísi hlavě, trochu větší prostor – u snímku, který trvá dvě a půl hodiny, to možná vyzní divně, ale nakonec jsem měl v dojem, že jedním z kamenů úrazu byla právě jeho délka – byl příliš krátký, takže nebylo dost místa na to, občas se zastavit a trochu se rozhlédnou kolem. Ne proto, aby se člověk vyznal v tom, co se děje – to se při troše soustředění zvládnout dalo – ale proto, aby to, co se dělo, také procítil.

Stejně dobře jako přidané minuty by přitom možná posloužila trocha režijní střídmosti. Je sice pěkné, co všechno dnes dokáží počítače, a musím uznat, že všechny ty surrealistické efekty ve filmu působí neobyčejně realisticky – kdyby se ale Nolan dokázal vzdát pár efektních obrazů a sem tam trochu přibrzdil, možná by vzniknul lepší film.



Nenechte se zmást – pořád jde o velmi dobrý a v rámci mainstreamu i velmi originální snímek. Pokud však někdo jásá nad brilantně vystavěným scénářem a do detailu prokomponovaným vnitřním světem, lze to nejspíš přiznat na vrub právě jen závrati způsobené sugestivním a řemeslně skvěle zvládnutým tancem na několika parketech zároveň, který tu režisér předvedl. Při detailnějším pohledu je totiž struktura a vnitřní logika příběhu docela prostá a spíše než komplexní, vnitřně bohatý a barevný svět mi připomínal v podstatě povrchní logiku počítačové hry, která se řídí několika jednoduchými kauzálními pravidly. Z námětu, který je sám o sobě skvělý, by se jistě dalo vyždímat víc.

Tomu mnohaposchoďovému dortu zkrátka něco chybí – marcipán i třešničky jsou na svém místě, ale kuchař nejspíš zapomněl na nějaké koření, které by tomu dodalo ten pravý šmak. Určitě stojí za ochutnání a já ho mohu s klidným srdcem doporučit. Když jsem ho však dojedl, nerozhlížel jsem se kolem sebe a nechtěl jsem se štípnout. A to je mi líto.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.





Foto Warner Bros Cz
 

Vratislav Kadlec

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>