Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Diagnóza

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

OKO VE ZDI: KECY V KOUPELNĚ

2010-01-11 13:21

Komorní psychologický thriller o dvojici milenců zavřené v koupelně rozestavěného domu měl prý podle povídky Ivy Hercíkové natočit Alfred Hitchcock. Ujal se jej však režisér Miloš J. Kohout, který předvedl, že dokáže vytvořit obrazy plné snové atmosféry – a také to, že dialogy jsou jeho slabou stránkou. K divákově smůle ovšem právě dialogy tvoří 90 % celého filmu, v němž napětí pramení snad jen z divákova nenaplněného optimismu.

To už se tak někdy nešťastně sejde, že téměř vše podstatné bylo řečeno v úvodním odstavci. Máme nicméně ještě trochu místa, takže pro ty zvídavější své pocity z naštěstí pouze osmdesátiminutového snímku trochu rozvedu.

 

Úvodní sekvence, v níž kamera tiše plachtí nad lesy a jezery zahalenými mlhou za doprovodu klavírní hudby navozující napětí, může sice na někoho působit jako klišé, je ovšem pravda, že vzbuzuje očekávání profesionálně natočeného a vizuálně zajímavého žánrového snímku. Jsme kdesi v bohem zapomenutých lesích bez rádiového i mobilního signálu a můžeme se jen dohadovat, zda je absence jakéhokoliv prostorového či časového zařazení snahou o vyjádření jakéhosi archetypálního přesahu, sázkou na mezinárodní publikum, nebo prostou bezradností.

Ačkoliv varianta b) je nejpravděpodobnějším motivem, v průběhu filmu se projevuje především jako c). Halasně avizovaná mezinárodnost celého projektu a především jeho šestičlenného hereckého obsazení se záhy ukazuje jako jeho největší slabina – ve chvíli, kdy Catherine Flemmingová coby představitelka nevěrné manželky poprvé promluví, vyjde najevo první z mnoha průšvihu, jimiž je celý snímek protkán. Film byl totiž točen v angličtině a do češtiny je poměrně mizerně nadabován, což je ještě zvýrazněno dlouhými detaily hrdinčiných asynchronně žvatlajících úst. Slabou útěchou snad může být, že dialogy jsou zřejmě již ve scénáři značně jalové, takže postsynchrony nenadělaly takovou škodu – nebylo na čem.

Nu dobrá – stane se, není každý režisér a scénárista mistrem dialogů. Ovšem ve chvíli, kdy odhadem 70 % filmu tvoří dialogy jedné dvojice, je takový nedostatek poměrně klíčový –zvláště tehdy, když dalších 20 % tvoří dialogy druhé dvojice, což je ještě okořeněno 2 % jalových dialogů dvojice policistů. Hlášky typu: „Kdybys byla dobrá žena, nebyla by tato postel tak studená,“ se nepochybně zařadí do zlatého fondu nechtěného humoru. V druhé polovině filmu se na novinářské projekci již z hlediště ozýval nepokrytý smích, je však otázkou, zda těchto pár světlých chvil vyvážilo zbytek snímku – (ne)kvalit Eda Wooda Miloš J. Kohout přeci jen nedosahuje.

Rozhovory probíhají z velké části v jediné místnosti – v zamčené a zatopené koupelně, kde ústřední dvojici zamknul jakýsi pomatený, kulhající dědek v podání Jürgena Prochnowa (což má být zřejmě velká hollywoodská hvězda). Zatopená cela s velkou bílou vanou, to je sám o sobě docela pěkný obraz, jehož snovost se režisér zřejmě pokouší podtrhnout tím, že hladina vody mezi jednotlivými střihy nevysvětlitelně kolísá až o čtvrt metru. Tento údaj neberte jako důkaz mého hnidopišství, ale jako ilustraci diletantství, s nímž je film natočen.

Z něj se poměrně výrazně vymyká snad jen kamera, ani s tou se však mezi čtyřmi neomítnutými stěnami nedají dělat zázraky. Pach tvůrčího neúspěchu snad ve střižně vycítil i sám režisér, takže koupelnovou samotu prostřihl snovými vizemi ze svého staršího krátkého filmu Sen, který však kromě Karla Rodena v hlavní roli nemá se zbytkem filmu nic společného – je ovšem svým způsobem zábavné, že to nejlepší z nějakého snímku vlastně pochází ze snímku úplně jiného.

Byl jsem v pokušení prozradit i závěrečné, poněkud surreálné rozuzlení, aby vás snad nenapadlo na tu věc chodit do kina – ale nakonec mám pocit, že jsem snad už podal dostatečné varování, a pokud si to chcete zkusit na vlastní kůži, tak klidně běžte. Prozradím snad jen tolik, že pointa v Kohoutově podání působí jako vrchol již zmiňované bezradnosti, přece však dává tušit, že trochu vhodnější režisér by ze stejné látky mohl vykřesat drama až linchovského ražení…

„Příběh bez hranic, který měl natočit Alfréd Hitchcock,“ praví slogan v podtitulu distribučního letáku k filmu – s tím se ovšem nedá než souhlasit. Snad měl tenhle film opravdu raději natočit Hitchcock…

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.







Foto HCE

Vratislav Kadlec

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>