Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Odnikud někam láká na prázdnotu

2013-01-30 11:16

Sláva a peníze ještě neznamenají spokojenost. Důležité je najít svoji spřízněnou duši, kterou může reprezentovat manželka, dcera nebo dlouholetý přítel. Soffia Coppolaová sice natočila snímek o všedních myšlenkách, ale uchopila ho velmi nevšedním způsobem.



Běžné představy o bohatství nejsou u svobodných jedinců nijak komplikované. Mít pořádný balík peněz, pořídila by si většina vymazlený sporťák a cestovala po celém světě. Na hotelový pokoj by jednou za čas mohly pro rozptýlení zaskočit třeba dvě blonďaté tanečnice u tyče. Příležitostný sex s neznámými kráskami odnaproti už beztak spadá k automatickým benefitům majetného člověka. A když byste patřili k všeobecně známým osobám, projevila by se spousta dalších možností, jak si užívat života.



Hlavní postava Odnikud někam, hollywoodský herec Johnny Marco, sice má nebo může mít záležitosti, po kterých ostatní jen tajně touží, ale o užívání se nedá mluvit. Po nějaké době se pro něho staly kroutící se dívčiny nudnou rutinou a své černé Ferrari protahuje na okruhu spíše ze zvyku. Většinou fáro používá k převážení nákupů a dalším každodenním úkonům. Těžko říct, kam zmizel sladký život. Jelikož ale stráví pár dní se svojí jedenáctiletou dcerou Cleo, jediným úspěchem jinak nevydařeného manželství, má ideální příležitost o tom popřemýšlet.


Trailer k filmu Odnikud někam (česká premiéra 14. 4.)

Nové emoce a způsoby chování se do hlavy Johnnyho derou extrémně pomalu a nenásilně, stejně pak působí film na diváka. Pomalu. Velmi pomalu. A nenásilně. Již v první scéně statická kamera snímá dvě minuty černý bourák, který brázdí okruh dokola a dokola. Zcela absentuje zdůraznění síly a rychlosti daného vozu, hlavní přednosti se naopak potlačují. Podobná změna tradičního pohledu se ukazuje i u tančících dívek na pokoji. Na vysněné představě vlastně v reálu není nic moc zajímavého – dívky se sice kolem tyče pěkně kroutí, ale když si nemůžete šáhnout a jste na pokoji sám, po pár minutách je představení ubíjející a nudné.



Situace se zlepší v momentě, kdy na scénu přistoupí malá dcerka. Kousky  Johnnyho a Cleo jsou v souvislosti s předešlým děním emočně plnější a vděčnější. Ze společného blbnutí Elle Fanningové a Stephena Dorffa je ihned patrné uspokojení. Coppolaová se však ani v těchto momentech neopírá o výraznější formální stránku. Pocity vybublávají primárně díky tomu, jak se herci chovají. Bez manipulace střihem, bez strhávání pozornosti hudebním doprovodem.



Odnikud někam v lecčems připomíná režisérčino Ztraceno v překladu. Nejpatrnější posun je však v onom nekompromisnějším přístupu. Zatímco tápání v Japonsku obsahuje spoustu intimních či vtipných scén, přičemž jsou snadno rozpoznatelné, Odnikud někam působí mnohem chladněji. Spousta pasáží vyznívá zcela do ztracena, obdobně jako Johnnyho tápání. Tradiční dějovost by se ostatně teoreticky mohla objevit za předpokladu, že by film pokračoval další hodinu. V tomto stavu musí divák hledat mezi řádky, aby se k něčemu dopracoval.



Samozřejmě je k tomu potřeba vůle po něčem pátrat. Ono je totiž velmi snadné Odnikud někam odsoudit jako nepůsobivou hru na umění či prázdnou a banální recyklaci působivějšího Ztraceno v překladu. Jenže ono je zřejmé, že přesně takto si Coppolaová film představovala. Může se vám tempo zajídat, nemusíte ho vůbec akceptovat, ale to je (ono obligátní) všechno, co s tím můžete dělat. Na tom, že našla čtyřicetiletá dcera Francise Forda Coppoly zase trochu jinou cestu, jak se dívat na běžné události, se nic nezmění.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.





Martin Čuřík

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>