Archiv

Nemají pokoj svévolníci, ani u rumu s colou (14)

2013-06-14 09:33

Zanedbaný ochránce zákona, barové vysedávání a zlověstně vyhlížející hasičáky ve filmu oceněném šesti filmovými cenami Goya.

Španělsko se do hledáčku filmových konzumentů dostávalo během posledních let především v souvislosti s nápaditě vystavěnými horory a thrillery, které zvládaly překvapit, nebo rovnou pocuchat nervovou soustavu  i ostříleným nebojsům. Pekelně gradující série Rec, neotřelá hra s žánrem La Cara Oculta nebo poctivá óda na optickou radost Los Ojos de Julia spadají k názorným ukázkám, že se lze v zemi siest, fiest a maňán úspěšně dohrabat ke kvalitní žánrové produkci.


Ani v traileru s českými titulky Nemají pokoj svévolníci

Film Nemají pokoj svévolníci od proudu nadpřirozených lekaček uhýbá směrem k složitým konspiracím, kde hrají významnou roli prvky, které byly na plátně delší dobu nedostatkovým zbožím. Centrální roli totiž přebírá staromódně málomluvný policajt Santos Trinidad, zkorumpovaný a charismatický drsňák, jenž ve své kariéře zažil už lepší časy. Všechny si drží záměrně od těla a většinou jen osaměle popíjí rum s colou po madridských barech a hospodách. Jeden z tradičních večerů s neúspěšným automatovým cvrlikáním se mu přesto vymkne kontrole, když v prázdném nočním klubu zabije majitele podniku, barmanku a personál, protože mu taktně naznačili, že nejsou ochotni podporovat jeho alkoholický čundr do ranního kuropění.



Z místa činu ale utekl jeden svědek, čímž se rozvětvuje několik pátracích linií. Nemilosrdného trojnásobného vraha, který se umí zbavovat důkazů, hledá detektiv Leiva, do vlastního vyšetřování se pouští soudkyně Chacón a hledaný Santos postupně odhaluje, že přeživší nebyl jen obyčejný floutek spojený s drogovým byznysem, ale možná měl co do činění s islámskými extrémisty a plánovaným atentátem.



Režisér a scenárista Enrique Urbizu se drží vyprávění, které nikam zvlášť nespěchá. Nejakčnější scénu vytáhne hned v úvodu a následně pomalu rozkrývá titulní případ. Paralelní dějové linie odlišuje stylově - zatímco během pátrání policejních složek jde o standardní výslechy, rozhovory a hledání stop, které se posouvají kupředu polopatickými dialogy, scény s hlavním antihrdinou si vystačí s obrazem. Santos Trinidad se přesouvá z lokace do lokace, šmíruje podezřelé a zjištěné informace si sumíruje vnitřně, kolem poloviny filmu jsou proto na divákovu pozornost kladeny zvýšené nároky. Identifikaci pronásledovaných postav a orientaci v Santosových duševních pochodech komplikuje samozřejmě i jeho samotářská povaha, kdy počínající konverzace a zvídavé otázky opouští s cynickou úsečností.



Hlavně díky charismatickému představiteli José Coronadovi zachytí problémový desperát divácké sympatie a pustí je až s nevyhnutelně finálním rendezvous. Je ostatně osvěžující zase se držet noirově chmurné postavy, která si jde za svým a bezpečně vyprázdní zásobník, ačkoliv se ještě před chvíli potácela v alkoholovém deliriu. Myslí si to také akademie filmových cen Goya, která Svévolníkům nadělila šest národních ocenění.

• kino, film, krimi, thriller