Archiv

Nedotknutelní: Oslňují davy iluzemi (1)

2012-06-07 09:34

Dramedie s boháčem na vozíčku zaplnila francouzská kina a nyní do potemnělých sálů zkusí nahnat tuzemáky.


Francie minulý rok zažila kinematografickou senzaci. Nedotknutelní režisérsko-scénáristické dvojice Olivier Nakache a Eric Toledano do kin přitáhli přes devatenáct milionů návštěvníků, díky čemuž se zařadili na druhé místo nejnavštěvovanějších francouzských filmů všech dob (prvním je snímek Vítejte u Ch'tisů, který si utahuje z jazykových rozdílů v různých částech země baget a croissantů). S připočtením celosvětové produkce by posléze spadli pouze o jednu šprušli za Titanic Jamese Camerona.


Trailer s českými titulky

Bylo by hezké říci, že diváky oslnil skutečný příběh bohatého kvadruplegika Philippa a jeho senegalského opatrovníka, kteří k sobě přes všechny rozdílnosti najdou cestu a užijí si spolu spoustu zábavy. V úvodu se ostatně na plátně objeví informace, že byl příběh inspirován skutečnou událostí. Očividně tedy od samého startu Nedotknutelní pracují s tím, že by měl být zážitek ze sledování jednoho krásného přátelství umocněn oním sociálním aspektem, spřízněností s osudem ochrnutého muže, protože „se to stalo.“

Philippe s Drissem, mladíkem z předměstí, kterého nedávno propustili z vězení a který má trable s rodinou, zažívají moderní pohádku, v níž se dva diametrálně odlišné světy spojují a vzájemně prolínají. Philippe učí Drisse poslouchat vážnou hudbu, Driss mu pouští taneční hitovky. Nepohyblivý aristokrat je zvyklý na seriózní vystupování, živelný černoch se neostýchá vysmát opeře během produkce. Pán si zakládá na slovech, sluha na činech. A přestože se na jisté záležitosti musí nějaký čas adaptovat, oběma se vlastně líbí nové možnosti a zkušenosti, které vzájemnou komunikací a porušováním svých komfortních zón získávají.

Jenže postava Drisse v reálném osudu Philippa nefiguruje - jeho pomocníkem a přítelem je běloch Abdel. Tento fakt samozřejmě nijak nepopírá zajisté veselé i těžké chvíle, které si oba museli v průběhu dlouhých let užít a vytrpět, přičemž některé momenty jistě nalezly cestu v původní podobě také do filmu. Jde však o dokumentaci, nakolik volně se autoři opravdovým osudem inspirovali. Přikrášlení do filmové podoby muselo být markantní – náznaky pokusů o určitou sociální sondu do černošské rodiny patří k těm nejočividnějším, když to „takhle“ zkrátka prokazatelně být nemohlo.

Nedotknutelní se především snaží působit dojmem našeho světa, ale je zřejmé, že jsou hlavně hezkou fantazií s přesně nadefinovanými situacemi po vzoru hollywoodských filmů. V první polovině má prostor zábava, v druhé se děj pomalu převáží k dramatu a dojemnému závěru. Především zábavné části mají díky skvěle zvolenému Omaru Sy do role Drisse jednoznačně pozitivní účinek.

Osmá příčka nejlepšího filmu na Česko-Slovenské databázi a hodnocení 8,5 z deseti možných na Imdb jasně ukazuje, že se Nedotknutelní trefili do vkusu diváckých mas. Jsou vtipní, zaštiťují se skutečnými událostmi a vytvářejí kolem sebe auru těžkých problémů, které ale ukazují pohodovým způsobem, aby se nikoho nedotkli a neurazili. Rozhodně se jedná o nadprůměrně kvalitní dramatickou komedii, ale výjimečné prvky se dají nacházet v diváckém přijetí, nikoliv filmu samotném.

• film, kino, komedie, drama