Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Premiéry

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Musíme si promluvit o Kevinovi, vážně (1)

2012-03-22 11:54

Jestli chtějí caparti do malého bytu psa, šoupněte jim do pokoje na pár minut rozjančeného dobrmana, ono je to přejde. A pokud touží vaše žena po dítěti a vy ještě nemáte úplně jasno, vezměte ji na snímek Lynne Ramsayové. Má silně antikoncepční účinek, který vám získá čas.



Film Musíme si promluvit o Kevinovi diváka nabádá k analyzování ještě předtím, než se vůbec promítne logo produkční společnosti. Bere-li se v potaz, že návštěvník kina ví alespoň název kousku, na který vyráží, automaticky by si měl udělat první rámcovou představu o obsahu. Situace, které začínají slovy „Musíme si promluvit“, standardně avizují trable. Nasměrování na jistého konkrétního muže označuje pravděpodobné jádro problému. Může jít o sexuální orientaci Kevina nebo jeho psychické problémy. Může se jednat o vztahový mnohaúhelník nebo rodinnou situaci, kombinace a další varianty samozřejmě nevyjímaje.


Kevin promlouvá v traileru

K dalším rozborům vybízí i titulní scény. Kamera se přibližuje k vlajícím záclonám, které oddělují pokoj od balkonu, a z náhlé jasné záře se obraz přemisťuje do pulzujícího mraveniště lidských těl. Jde zřejmě o slavnou rajčatovou bitvu ze Španělska. Masa osob nad sebou posouvá ženu v poloze ukřižovaného Krista a zalévá ji krvavě rudou hmotou. Následují další skoky v čase a prostoru, další náhledy na ženu Evu (Tilda Swintonová), která je většinu stopáže v depresích. Objevují se její vrstevnice s nenávistí v očích i její manžel. A samozřejmě syn Kevin, který je očekávaně hlavním spojovacím článkem obrazových střípků.

Nechronologická struktura s největší pravděpodobností naznačuje, že obsah filmu reprezentuje mysl hlavní hrdinky Evy. Události se drží subjektivního hlediska ženy, která čelila bolesti již od samotného porodu, jelikož ji první dítě zastavilo solidně se rozvíjející kariéru i celkové životní plány. Vše se postupně horšilo, otázkou je proč.



Kevin v jedné scéně zmíní, že jeho chování „žádný smysl nemá, a v tom je ten smysl“. I když si film Lynne Ramsayové divák poskládá, neobdrží za odměnu konkrétní vysvětlení, proč to všechno.  Musíme si promluvit o Kevinovi je možné považovat za osobitý pohled na násilné chování mladistvých, za příspěvek, který by měl vyburcovat k vlastním interpretacím, odkud se v dětech extrémně agresivní choutky berou. Může za to výchova? Jsou někteří jedinci psychopati, kteří se nedají za žádných okolností zkrotit?



Sami tvůrci se od prezentování vlastních názorů elegantně distancují, když využívají zaujatého pohledu jedné postavy. Není prokazatelné, že se zobrazené scény odehrály tak, jak jsou předkládané. Klučina se kupříkladu v útlém věku chová abnormálně démonicky, těžko v něm vidět reálného prcka.



Takřka permanentně pochmurnou, avšak odůvodněním nejasnou atmosféru dotváří i použitý hudební doprovod, který na několika místech vybízí k ambivalentním náladám (příkladem Buddy Holly a jeho Everyday). K tomu se i zvuková stopa často přesouvá z jedné scény do scény druhé, jež se odehrává na jiném místě a v jiném čase, takže je potřeba si stále zařazovat, co kam patří. I z těchto důvodů není Musíme si promluvit o Kevinovi jednoduše stravitelný kousek, použitou formou ale donutí o svém obsahu přemýšlet. Teď už jen, zdali si konzument najde na zmiňovanou otázku „proč“ sofistikovanější odpověď než jen „proč ne“.

Martin Čuřík

Komentáře (1)

アディダス 偽物 2021-11-04 09:03:13
Watch them all sell out, at full price, in mere minutes – on top of the brand equity and free press you generate.

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>