Archiv

Mistr: Zatraceně zvláštní film (54)

2013-01-12 09:14

Režisér Paul Thomas Anderson (Boogie Nights, Magnolia, Až na krev) opět dostál své pověsti a natočil něco, co nikdo jiný neumí. Přijít se podívat na Joaquina Phoenixe, bojujícího ve filmu Mistr s vlastními běsy, jež si odnesl z druhé světové války, nebude chyba.   

Paul Thomas Anderson natočil šest celovečerních filmů a všechny byly něčím výjimečné. Už od uhrančivé Magnolie, pro níž se mu podařilo získat i Toma Cruise, se u tohoto režiséra dá hovořit o charakteristickém filmovém rukopise. Shrneme-li zásadní témata jeho filmů, všechny se potkávají u odhodlání, lidských možností, cílů a vášní, jež nakonec ústí ve vnitřní boj o sebe sama a sebepoznání, k němuž se dochází jen za drastického průběhu a i za cenu obětí. Tam jsou Andersonova úchvatná, pomalu plynoucí a s velkorysou stopáží zobrazovaná dramata.



Tentokrát se Paul ponořil do 50. let 20. století, do USA, kde z poválečné frustrace vyrašela celá řada nejrůznějších spirituálních frakcí a nových náboženství. Do jedné z nich, nazývané Zdroj, se náhodou dostane také Freddie, jenž se svými vzpomínkami a nezvladatelnou prudkostí marně bojuje a zároveň vše přiživuje litry vlastní samohonky. Jediné, co ještě umí, je zmizet, utéct, často proto, že musí kvůli vlastním průserům způsobeným v opilosti. Zdá se, že Freddie je dokonale asocializován, navíc když se napije, začne řádně fungujícímu světu vracet rány, které někde jinde, někdy jindy a díky někomu jinému utrpěl. Mistr sekty je ale Freddieho deprivací fascinován a rozhodne se jej vrátit do života za užití vlastních psychologických metod.



Mezi oběma muži tak vznikne velmi silné pouto, čímž Anderson rozšiřuje dramatickou linii. Vztah Mistra a Freddieho je oboustrannou závislostí vzniklou na odlišných základech, neustálým soubojem násilnických démonů s nepřiznanou křehkostí, funkčních psychologických technik s demagogií a touhou po moci. Předlohou pro postavu Mistra byl skutečný zakladatel scientologické církve L. Ron Hubbard, což vzbudilo u části americké veřejnosti vlnu nevole. „Když film sleduji nyní, vidím Freddieho a Mistra jako dva lidi, kteří se spolu zoufale snaží zůstat a napojit se na sebe,“ poznamenává Anderson o hlavních postavách svého filmu. „Myslím, že jeden z druhého čerpají sílu a zároveň pociťují touhu vnutit druhému vlastní slabosti.“



Zvláště postava Freddieho je rolí, pro kterou by mohli herci zabíjet. Joaquin Phoenix (doposud dvakrát „pouze“ nominovaný na Oscara, což by se mohlo změnit) tohle asi dobře vycítil. Roli vyděšeného muže, který pro svou vnitřní bolest nemá slova, ani prostor pro sdílení, si užil se vším všudy. Iracionální nevyzpytatelnost z něj jen stříká - zatímco tělo je nakloněno díky kulatým zádům prudce dopředu, ve Freddieho tváři se skelným a přesto vyděšeným pohledem se něco neustále cuká. Do role Mistra, jenž nakonec narazí na svou omezenost, ale zamete ji pod koberec, protože moc mu nese hmotné plody, byl vhodně obsazen další ze skvělých herců, kteří si umějí vyhrát s charaktery – Philip Seymour Hoffman. Výkony obou dvou hlavních rolí budou jedním z důvodů, proč si u tohoto Andersonovo filmu divák přímo libuje v tom, jak pomalu plyne, jak do postav nevidíte od začátku, ale musíte je objevovat. Napětí je uvnitř.    



Mistr je za několik posledních desetiletí prvním celovečerním filmem, který byl natočen na formát 65mm – a skutečně jde rovněž o vizuálně velkolepé dílo, i když je většinu času kamera zaostřena na dění v interiérech.

• kino, film, drama