Archiv

Meteora: Láska mezi šutráky (24)

2013-06-24 15:49

V ortodoxních klášterech na pískovcových skalách lezou na mladého mnicha a jeptišku hříšné myšlenky. Potěš pánbůh!

K tradičním výletnickým destinacím středního Řecka patří mohutný komplex skalních věží, na jejichž vrcholech si lebedí 24 klášterů. Fascinující stavby známé pod souhrnným názvem Meteora se staly domovem mnichů, jeptišek a poustevníků, kteří za sebou v mnoha případech po dokončení pálili mosty, respektive strhávali lešení, tudíž veškerý kontakt s okolím probíhal výhradně formou sítí spouštěných kladkami. Na majestátní ukázku lidského odříkání a nezlomné houževnatosti situoval svůj snímek Spiros Stathoulopoulos.


Málomluvná Meteora v traileru

Řecký režisér na sebe upoutal pozornost již svým celovečerním debutem P.V.C.-1 z roku 2007, kterým experimentoval s reálným časem natáčením na jediný záběr. V Meteoře už sice střihačských nůžek využívá, nelze však říci, že by šmikáním plýtval. Příběh mladého mnicha Theodora a jeptišky Uranie, kteří jsou k sobě přitahováni navzdory přísným rituálům a asketickým zvyklostem, natočil v meditativně dlouhých, převážně statických záběrech, z nichž nejdelší má devět a půl minuty.



Zádumčivě málomluvné pasáže se věnují především vnitřnímu rozkolu ústředních charakterů procházejících životní zkouškou – bude silnější vzájemná náklonnost a chtíč nebo duchovní oddanost? Stathoulopoulos, který Meteoru napsal, natočil, zrežíroval a podílel se také na produkci, citlivě využívá krajiny k psychologickému prokreslení jednotlivých postav.  Herce kompozičně umísťuje před masivní kamenné monolity a snímá je ve velkých celcích, aby vyniklo, jak je lidská schránka oproti přírodním útvarům směšně malá. Dlouho sleduje, jak ženský klášter bez přístupové cesty využívá nebezpečných sítí k vytáhnutí potravin či osob, případně zachycuje Theodora sestupujícího po stovkách schodů.



Rozpaky obou hlavních postav jsou i se spořivými dialogy snadno srozumitelné. Kouzelné je například dorozumívání zrcátky z jednoho klášteru na druhý, jelikož odrazná prasátka jsou často jedinou cestou, jak být s druhou osobou v kontaktu. Z odloučení ostatně vychází onen značný prostor věnovaný melancholickému přemítání, jestli žít v duchu stereotypně ortodoxních zásad nebo akceptovat fyzické radosti. Stathoulopoulos psychické pochody ozvláštňuje sekvencemi vyvedenými staromódně ploškovou animací, které ústřednímu vnitřnímu dilematu dávají vizuální podobu.



Meteora nechává nakouknout do míst zapsaných v seznamu světového dědictví UNESCO, zobrazuje detaily spojené s klášterním zásobováním a přibližuje veskrze monotónní harmonogram tamních mnichů. Nejedná se o dílo výjimečných kvalit, ale multifunkční tvůrce svůj záměr naplňuje s dostatečnou jistotou, aby si divák z jeho nového filmu něco odnesl. Jestli půjde o myšlenky spjaté s teologií nebo obyčejné tipy na exkurzi, to už záleží čistě na něm.

• kino, film, drama