Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Art House

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

MAMUT: GLOBALIZOVANÁ DOBA LEDOVÁ

2010-03-13 00:00

Je to divný svět. Z jednoho jeho konce na druhy je to co by kamenem dohodil, během pár vteřin se dovoláte kamkoliv, ale lidé, kteří by k sobě měli mít blízko, jako by přesto stáli osaměle někde uprostřed zmrzlé tajgy. Z mamutů se tu dělají plnicí pera a Švédové točí filmy ve filipínštině…

Mamut v novém filmu švédského režiséra a scénáristy Luka Moodyssona nevystoupí v celém svém dávnověkém majestátu, ale jen prostřednictví drahého plnicího pera, vykládaného slonovinou – tedy vlastně mamutovinou – které dostane jeden z hlavních hrdinů v letadle cestou z New Yorku do Bangkoku, kde má tímto perem podepsat obchod za několik desítek milionů dolarů. Kly pravěkého zvířete, vykopané kdesi na zmrzlé Sibiři, použité jako součást psacího náčiní a nakonec ponechané v bungalovu na tropické pláži, se stávají metaforou zbytečného a vyprázdněného luxusu, který sice překračuje kontinenty a věky, ale nedokáže spojit osamělé jednotlivce z jejich nejbližšími.

Snímek je rozkročeně mezinárodní už ve svém tvůrčím týmu. Natočen je švédským režisérem ve švédsko-německo-dánské produkci, s americkými, mexickými, thajskými a filipínskými herci. Mluví se v něm anglicky, filipínsky a thajsky a odehrává se ve třech vzdálených koutech globalizovaného světa.

Leo a Ellen jsou mladí a úspěšní. On je geniální internetový podnikatel, ona zas špičková chiruržka. Když si chtějí zaběhat, nejdou se nicméně proběhnout do lesa, ale vylezou na střechu svého newyorského bytu a tam s ipodem u pasu klušou na běžícím pasu – jejich malá dcerka zas tráví více času se svou filipínskou chůvou Glorií než s vlastními rodiči.

Gloriini malí synové zatím na druhé straně planety pláčou s mobilem přitisklým u ucha. Všechno je blízko, stačí jen vytočit číslo nebo sednout do letadla, ale zároveň se zdá, že nic vlastně není na svém místě, všechno je na hony vzdáleno svému smyslu.

Leo se nudí v luxusních hotelech, Ellen se snaží zachraňovat cizí pobodané syny a cítí, že sama není dobrou matkou, a Gloriin synek touží vyhrabat v písku díru, kterou půjde prolézt skrz Zeměkouli za maminkou – přes všechnu iluzi globalizované blízkosti je však svět pořád ještě příliš velký.

To všechno je pěkně nasnímáno, doplněno dobrým soundtrackem a dobře zahráno – dobře se na to kouká, místy se dojmete, místy zas pohoršíte nad nesmyslností tohoto světa. Není to úplně špatný film, v onom mamutím rozkročení mezi národy a kontinenty jako by se však nakonec cosi vytratilo.

Jako by film v výsledku trpěl čímsi z toho, co sám kritizuje: v mamutím gestu se rozpřahuje do internacionální koprodukce, ale už mu jaksi nezbývá síla, aby skutečně něco řekl. I nesmyslnost potřebuje smysluplný a silný příběh, aby mohla být sdělena, odcizení nesmí být divákovi cizí a banalita by neměla být vyslovena banálně. Tento film konstatuje – a konstatuje trefně, některé obrazy, jako kupříkladu ten, v němž Ellen bez cíle běží v dešti na běžícím pásu na střeše svého luxusního bytu, jsou samy o sobě velmi dobrými metaforami – jenže z celého snímku si nakonec neodnesete o moc víc, než co už se každý trochu citlivější divák dozvěděl o světě sám.

Jeho hrdinové k sobě nakonec cestu najdou, ale obávám se, že k divákům tenhle film zůstane nakonec stejně němý jako mamut vykopaný z permafrostu. Kývneme hlavou, zamáčkneme slzu a zapomeneme.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.









Photos copyright © Memfis Film/P-A Jorgensen

Vratislav Kadlec

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>