Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Diagnóza

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Kůže, kterou nosím: Posedlost nebo hnus?

2013-01-30 12:01

Posedlost dokonalou tváří, touhou po pomstě, citlivost otázky dnešního pokroku v plastické chirurgii a hranice bioetiky. Již devatenáctý film Pedra Almodóvara se dotýká tak trochu jiných témat, než jsme u něj dosud byli zvyklí. Šarmantní muže a okouzlující ženy tentokrát nečekejte.

Pro svůj zatím poslední snímek si Pedro Almodóvar vybral téma, které je už samo o sobě dost citlivé – změnu pohlaví, oblast plastické chirurchie a výzkum, jež je na hranici s bioetickými pravidly. Ke spolupráci na snímku, jež vznikl volně podle románu Tarantule Thierryho Jonqueta, přizval barda španělského filmu Antonia Banderase, jehož obsadil do hlavní role renomovaného plastického chirurga.



Plastický chirurg Roberto (Antonio Banderas) se snaží po smrti své manželky vyvinout dokonalý typ odolné umělé kůže. Taková kůže by totiž mohla zachránit jeho ženu, jež spáchala sebevraždu poté, co se zotavovala z rozsáhlých popálenin a neunesla pohled na své zohavené tělo. Když se mu experiment podaří, neváhá jej ihned testovat na člověku. Rozhodně ale ne v souladu s bioetickými a lékařskými pravidly.



Ve svém rozhodnutí kůži testovat je Roberto neoblomný, nezastaví jej ani striktní lékařská nařízení a doporučení kolegy chirurga. Je hnán zvrácenou touhou po dokonalosti a po pomstě, která se ale míjí účinkem, neboť zničí život dalšího člověka. Sám se pomalu stává zrůdou, která se neptá, ale jedná a to jen ve svém vlastním zájmu. Nabízí se otázka, zda by tak posedle a slepě jednal, i kdyby netrpěl ztrátou své ženy a dcery, ale film nám pro takový typ uvažování vlastně vůbec nedává prostor. Naopak jsme ale přímými svědky toho, jak se pod jeho rukama mění nejprve pohlaví a potom celý vzhled muže, který byl shodou okolností na tom samém večírku, kam vzal Roberto svou mladičkou dceru, aby trochu rozptýlila svůj smutek po zemřelé matce.



I pokud Antonia Banderase na smrt milujete, vsadím se, že v roli Roberta pro vás bude jen nechutným postarším posedlým bláznem. Nechutné jsou i některé scény (a ještě větší „ups“ si řeknete, když se později objeví určitá fakta), což by ale nevadilo, pokud by byly dějově opodstatnělé.



Nedobrovolná změna pohlaví a dokonalost umělé krásy – silná témata, při nichž mrazí. Jenže u Almod´vara na to nějak nejsme zvyklí. V „Kůži“ s nimi Almodóvar bohužel nedokáže tak pěkně „kouzlit“ jako ve svých dřívějších filmech o „takových těch běžných nebo i pokroucených, ale stále více hmatatelně lidských osudech“.

Roberto v podání Banderase je povahově bezemotivní, strnulý a chladný, jednající velice připraveně a promyšleně. Několik vedlejších postav – bratr Roberta nebo jeho matka – jsou vlastně téměř identické jako Roberto – bezkrevné, chladné, smutné a trochu šílené. Nic moc o nich není řečeno a i to málo je nám vlastně úplně jedno.



V kůži, kterou nosím chybí ta pro almodóvarské filmy charakteristická dravá a za srdce rvoucí španělskost, to nepopsatelné dýchající tajemno, které vás vtáhne natolik, že si sami sebe dokážete představit v ději. Nejsou tu žádné chutě, vůně, ani emoce, vše se děje tak nějak naplánovaně, že si pomalu zvyknete a ani nebudete překvapeni. Chybí ten pocit, kdy civíte na film v křeči a po shlédnutí  vás bolí krční páteř. Krev a vítr, upřímné a dychtivé oči mladých Španělů, šarmantnost starších mužů a planoucí oči havranních žen... Nic z toho v tomto filmu bohužel nenajdete. Zato ale budete zavírat oči při krájení kůže a trochu vás přitom zabolí žaludek.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde





Tereza Mácová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>