Archiv

Prosím potlesk, Králova řeč se povedla (3)

2013-01-30 11:12

Nový anglický král, Jiří VI. má vadu řeči. Koktá. Před sebou několik zásadních projevů. Bojí se, že jako mluvčí britského lidu selže a že mu pak lidé budou přezdívat Král kokta. Britské historické drama Krá krá... Králova řeč, vítěz letošních Oscarů, od režiséra Toma Hoopera a scenáristy Davida Seidlera, vstupuje ve čtvrtek 10. března do českých kin.



Rok 1936. Tři roky do rozpoutání 2. světové války. Anglický král Jiří V. (Michael Gambon) umírá, na trůn nastupuje jeho starší syn Eduard (Guy Pearce). Avšak ještě během téhož roku se trůnu vzdává ve prospěch svého mladšího bratra Alberta (Colin Firth), vévody z Yorku. Ten ale neměl mnoho času se na vládnutí a s ním spojené královské povinnosti připravit, od dětství totiž počítal s tím, že po smrti otce bude vládnout jeho starší bratr. Ten ale kralování vyměnil za příjemnosti se svou přítelkyní a pozdější manželkou Wallis Simpsonovou. Albert tedy musí nečekavě náhle začít vládnout. Jeho žena, královna Alžběta (pozn. později byla nazývána královnou matkou, zemřela v roce 2002 ve věku 101 let) se rozhodne svému muži pomoci. Vyhledá neobyčejného logopeda Lionela Logue (Geoffrey Rush) a objedná u něj návštěvu.



Shání se logoped pro krále!
„Fuck! Fuck! Fuck! Shit! Fuck! Bitch! Motherfucker!“ Král křičící z plných plic svého majestátu při návštěvě u logopeda. Nezvyklá situace nejen pro krále. Australský logoped Lionel má své netradiční terapeutické metody a ne každý je dokáže ocenit. Také Bertiemu (tak familiérně si mu Lionel dovolí říkat) trvá nějakou chvíli, než si zvykne. Na počátku terapie sehrává vnitřní boj a nemá chuť spolupracovat. Je neklidný, nevěří si, své neúspěchy vyčítá Lionelovi. Ten ho ale pomalu navádí na cestu. A během terapeutických sezení (ale i stání, chození, běhání i ležení) nejen že svou vadu řeči razantně zlepší, ale odhalí svému terapeutovi část ze svého nitra, kterou by podle etikety královské rodiny raději nikomu otvírat neměl. Mezi Lionelem a Bertiem se pomalu ale jistě tvoří silné přátelské pouto.



Kvalitní filmařina se cení
Citlivá kamera, vynikající herecké výkony (Firth dostal Oscara a Zlatý Glóbus, Rush alespoň nominaci, neboť Oscara mu vyfoukl Christiane Bale za vedlejší roli ve filmu Fighter), velmi kvalitní práce s dialogy, které plynou lehce, jsou snadno vstřebatelné, ale živé a dobře dramaticky propracované. Silný příběh, v jehož centru stojí osobní problém hlavního hrdiny a ač jsou historické události kolem (rozpínající se Hitlerovo Německo a s ním hrozba 2.světové války) nezanedbatelné, vypravěč se drží jedné dějové linie a historická fakta a souvislosti vlastně hrají až druhořadou roli (např. ve skutečnosti od seznámení Bertieho s Lionelem do králova zásadního proslovu uplynulo přibližně 10 let, ale ve filmu jsou to jen roky dva). Scenárista David Seidler vycházel z vlastní válečné zkušenosti, kdy jako malý kluk válečné projevy krále Jiřího poslouchal.

 

Ve filmu sledujeme dobře vykreslenou proměnu vztahu Bertieho a Lionela, nahlížíme do života rodiny modré krve, kde jsou ctnostmi vznešenost a vybrané chování, ale za okázalými ceremoniály a uniformou se skrývá uvězněnost a nemožnost svobodného jednání, neboť porušení královské etikety se trestá.

Koktne či nekoktne?
Naučit krále správně mluvit rozhodně není žádná hračka – ba naopak, je to pěkná fuška. A tak se několikrát společně s Bertiem trochu zapotíme – soucítíme s ním hned při nepovedeném projevu na stadionu, kdy se z amplionů během zahajovací řeči rozléhá jen přeskakování hlasu a my ucítíme tu jeho bezmocnost a celkovou trapnost okamžiku. Když na sobě začne s pomocí Lionela pracovat, postupně si získá naši důvěru a chceme, aby u terapie vytrval a koktavost vyléčil. Společně s Alžbětou mu pak před závěrečnou řečí držíme palce, jako bychom tam seděli s ním.



Za kvalitní trhák
Co udělá z filmu kasovní trhák? Kvalitní produkce? Velkolepá výprava? Světoznámá jména? To vše určitě, ale neméně důležitá je též síla příběhu, divácké sympatie k hrdinovi a určitá nadčasovost. Ta všechna plus Králova řeč rozhodně má. navíc tu filmový příběh zatraceně dobře působí na naše nitro – nějaký komplex si přece z dětství nese téměř každý. Ačkoliv může i méně zkušený divák směřování děje celkem dobře odhadnout, není to na škodu, spíš naopak. Všechno sedí, jak má, nikde se zbytečně nestřihá. Příjemná je absence zbytečných přehnaných zvratů nebo okázalých emočních výlevů podle kterých je hned jasné, že film není hollywoodské produkce.



Král letošních Oscarů získal z celkem 12 nominací 4 zlaté sošky – za nejlepší film, nejlepší režii, nejlepší scénář a nejlepšího herce v hlavní roli. Dodala bych pátou a to scenáristovi a režisérovi zároveň za skvělý až básnický jazyk ve filmu. Některé dialogy a možná i závěrečná řeč krále by se totiž daly považovat za zdramatizované básně. Král je mrtev, ať žije král!

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.







Photos © Speaking Film Productions Ltd 2010 / Laurie Sparham

• kino, film, historický, drama, The King's Speech, Colin Firth, Tom Hooper