KAJÍNEK: PROHNILÁ NUDA (12)

2010-08-05 00:00

Pokud očekáváte napětí, násilí a akci, budete zklamáni. Doufáte-li v senzační odhalení, nedočkáte se. Jestliže ve vás dřímá naděje, že se zasmějete kouzlu nechtěného, budete se nudit. A jestli snad naivně sníte o tom, že Kajínek je propracované drama, výstižně popisující naši nedávnou minulost a prohnilého ducha doby, kupte si raději noviny. Zkrátka: Pokud vám Kajínek uteče, rozhodně o moc nepřijdete.

Poněkud chabě vystavěný děj bývá občas slabinou filmů, natočených podle skutečných událostí – takové filmy někdy sázejí na jiné přednosti, než bezchybně vyklenutý dramatický oblouk. Pokud by to byl i případ Kajínka, byla by jeho nanicovatá fabule ne snad omluvitelná, ale alespoň pochopitelná. Vše však nasvědčuje tomu, že scénář byl skutečnými událostmi a postavami spíše inspirován – a scénáristická nemohoucnost se tak těžko dá svádět na skutečnost.

Scénáristé se zkrátka rozhodli vybrat ze skutečného Kajínkova příběhu to nejmíň zajímavé, doplnit to trochou pseudopsychologie a tu zahalit do jakéhosi mysteriózního hávu naznačujícího ohavná spiknutí na nejvyšších místech. Pokud jste viděli trailer, máte nejspíš již přehled o většině akčních scén, které jsou ve filmu k vidění – vraždy a útěky z vězení zabírají ve snímku v podstatě jen zlomek času.

Tím nechci říct, že by snad jakýkoliv film o Kajínkovi musel být nutně akční krvák: látka se dá samozřejmě pojmout i jako strhující soudní drama s politickými přesahy a tvůrci k tomu mají opravdu místy nakročeno. Problém je ovšem v tom, že soudní drama v jejich podání postrádá jakoukoliv dramatičnost.

Hlavní postavou celého filmu překvapivě není Kajínek, ale jeho advokátka (ve filmu se jmenuje Klára Pokorová, což má snad naznačit, že ji nemáme příliš spojovat s reálnou Klárou Slámovou). Kajínek je pro ni z jistých osobních důvodů hrdinou, je jím fascinována a je odhodlána jej hájit v souboji s prohnilým systémem, jehož je nebohý vězeň obětí. Postupně odkrývá, že věci zdaleka nejsou takové, jaké se zdají být, a zjišťuje, že… No, vlastně nezjišťuje nic, když o tom tak přemýšlím. Snad jen, že systém je prohnilý, ale to jsme už věděli dávno (minimálně od doby, kdy jsme viděli trailer).

Občas, když se otevře temná studna advokátčiny minulosti nebo když mezi ní a Kajínkem přes mříže začnou přeletovat jiskřičky jak z Mlčení jehňátek, má divák tendenci podlehnout dojmu, že se snad dívá na psychologický thriller. To by ovšem musel film obsahovat nějakou skutečnou psychologii a nějaké skutečné napětí.

Tvrdohlavost kameramana a střihače, kteří se celou dobu snaží usilovně vyvolat dojem, že se díváme na nervy drásající drama, ačkoliv drásající jsou zde maximálně tak mizerné potsynchrony, je až obdivuhodná. Zvukař sáhl do archivu pro ty nejthrillerovitější zvuky, které byly k mání, a snad aby podtrhl střihačovu heroickou snahu, doplnil opakovaně vzkypující koláž míhajících se obrazů kameramana F. A. Brabce o přehršel krvežíznivě šmikajících nůžek.

Co se týče již zmíněných postsynchronů, budu teď asi opakovat slova, která se už objevila a nejspíš ještě objeví i v další recenzích: postsynchrony znějí jako ze špatně nadabované německé kriminálky. Bohužel opravdu znějí přesně tak, takže těžko mohu hledat výstižnější popis.



U Konstatnina Lavroněnka, který se zhostil role Kajínka, to snad ještě tolik nevadí, protože naštěstí skoro nemluví, horší je to ovšem s Bogusławem Lindou jakožto jeho bývalým obhájcem a milencem jeho současné obhájkyně. Ten toho totiž namluví spoustu, a to hlasem Jana Vondráčka (pokud se tedy nepletu – o hercích, kteří svým kolegům propůjčili hlasy, tvůrci filmu ve všech materiálech raději mlčí), jehož výkon se ovšem stává svébytným příspěvkem na téma „mlčeti zlato“.

Jediná výhoda mizerného dabingu je snad ta, že v jeho stínu poněkud zaniknou špatné výkony většiny herců ve vedlejších rolích. Vilhelmová a Dlouhý si sice udržují svůj standard a divák tak díky nim může věřit, že se nedívá na spolek ochotníků, a překvapí i přirozený „Noid“ Bárta v roličce vraha – jinak ale vše nasvědčuje tomu, že režisér Petr Jákl ml. možná dokáže poradit hercům, jak skočit ze střechy, ale jak a co mají hrát, to jim nejspíš z vrozeného ostychu zamlčel.

Samostatná esej by se snad dala napsat o tam, zda je podobný snímek, založený na skutečném kriminálním příběhu a přitom jednoznačně manipulující diváka v Kajínkův prospěch, ospravedlnitelný z morálního hlediska. Možnost jakékoliv morální újmy se však naštěstí radikálně snižuje díky bídné kvalitě snímku – nuda sotva někoho k něčemu zmanipuluje. Jedinou újmou pak zůstane částka vyhozená za lístek do kina, pokud nedáte na má slova varovná.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.







Foto HCE
 

• film, kino, Kajínek, akční, thriller, kriminální/thriller, drama