Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Art House

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Jak se vaří dějiny: Válečný dort Petra Kerekese

2009-11-16 16:58

Znalost dobrého jídla a pití patří již neodmyslitelně k současnému bontonu. Proto neuškodí si k nim přidat i znalost nového slovenského filmu Jak se vaří dějiny. O jeho kvalitách svědčí i to, že režisér Petr Kerekes během natáčení přibral deset kilo.

Dokument o vojenských kuchařích poukazuje na věc, která se sice zdá úplně jasná, ale málokdo si ji uvědomí: I sebelepší armáda nic nezmůže bez pravidelného přísunu kvalitního jídla. Film nás provede téměř všemi evropskými vojenskými konflikty od druhé světové války až po Čečensko a svůj názor na úlohu jídla ve válce v něm postupně sdělí celkem 12 aktérů vybraných z původních 106 kuchařů. V žádném případě ale není třeba se obávat útoku mluvících hlav. Snímek nepostrádá nadhled a nadsázku. Jednotlivé scény tak například prostříhávají recepty na válečné pokrmy, samozřejmě v patřičném množství pro celý regiment vojáků.

Český kuchař bohužel ve výběru chybí. Během natáčení totiž zmizel. "Byl to jeden z výsadkářů, kteří byli v roce 1968 připravení bojovat proti sovětským okupantům. Velice zajímavá postava. Bohužel měl ale nějaké problémy se zákonem, snad byl i nějak trestně stíhán, a tak utekl. Je to škoda, protože jinak to byl velký sympaťák," lituje režisér Petr Kerekes.

Divák si tak musí vystačit s ruskou kuchařkou, která v roce 1968 vařila sovětským okupantům. Bohužel jde zřejmě o nejslabší epizodu filmu (že by paralela s nejméně krvavým válečným konfliktem?) a nic na tom nezachrání ani již tolikrát citované moudro o tom, že život není jako kaše a podle receptu ho neuvaříš. Emocionálně nejsilněji naopak působí asi rozhovor s německým vojákem, který za druhé světové války nedal umírajícímu rumunskému dítěti cukr. "Na tom jsme se přitom vůbec nedohodli," říká Petr Kerekes. "Řekl to všechno sám. Asi ho to i po pětašedesáti letech tlačilo a potřeboval se někomu vyzpovídat."

Často dostávají nezávisle na sobě prostor obě strany válečného konfliktu – například německý kuchař, který za druhé světové války pekl pro Wehrmacht a jeho židovský kolega, který se po válce rozhodl zlikvidovat nacisty otráveným chlebem. Ještě bizarnější a vypjatější je rozhovor s vedoucími srbské a chorvatské polní kuchyně, které během války stály na opačných stranách jednoho kopce a je dost dobře možné, že se navzájem znali. Zatímco srbské kuchařky nemají s Chorvaty žádný problém, chorvatský kuchař to vidí opačně. Sám tvrdí, že není na světě tolik peněz, které by ho donutily spolupracovat v jedné kuchyni se Srbem. Ještě větší perličkou je osvětlení skutečnosti, která k celé válce nemálo přispěla: Představitelé jednotlivých jugoslávských států si totiž při vyjednáváních naschvál servírovali svá národní jídla. Pak není divu, že nedokázali najít společnou řeč.

Možná je škoda, že za výborně vypointovanou epizodu o rozpadu Jugoslávie tvůrci přidali ještě příběh kuchaře z německé válečné ponorky. Bez ní by měl snímek větší spád a nebyl by zbytečně našponovaný do devadesátiminutové stopáže. A vám by zbylo o něco víc času na jídlo, na které se po shlédnutí filmu budete určitě těšit.

Místa a časy projekcí filmu naleznete zde.






Foto AeroFilms

Jirka Krejčík

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>