Archiv

Don’t Worry, Be Happy, Happy (6)

2013-01-30 11:36

Štěstí? Co je štěstí? Podle norského filmu o dvou rodinách zřejmě nic, co by se dalo s klidem doporučit.

Debutový snímek Anne Sewitsky, který byl oceněn na festivalu Sundance a za Norsko vyrazí do oscarového boje, začíná zpěvem mužského kvarteta. Čtveřice pánů v kvádrech se v průběhu dění objeví hned několikrát. Jejich přítomnost sice nemá reálné opodstatnění, ale pění gospelů je celkem veselé a připomene tuzemské Starce na chmelu nebo jugoslávské Kdo to tam zpívá. Jelikož oproti zmiňovaným dílům písně neposunují děj nebo se jejich prostřednictvím neinformuje o dobovém kontextu, dají se chápat jako drobná legrácka v jinak neradostném vyprávění.


Trailer k Happy, Happy

V centru kdesi v zasněžené norské vesničce stojí Kaja, zarytá optimistka a oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční lovecké výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. U syna kdovíjaký respekt také nebudí, ale s úsměvem bere život takový, jaký je. Když se do sousedství přistěhuje nový manželský pár, Kaja v nich vidí vysněný prototyp ideálního soužití. Jsou krásní, jsou úspěšní a mají černošského chlapce. Již během úvodní seznamovací večeře přesto začne být patrné, že ani oni nebudou pomyslný vzor lásky, která K2ky přenáší.



Jak naznačuje trailer, mezi páry se budou odehrávat významná škatulata. Vztahové peripetie, nejistota ohledně sexuální orientace, léta ukrývané frustrace. V zasněženém Norsku, kde se zdá, že široko daleko nenajdete jediné funkční elektronické zařízení, jsou dané problémy o to očekávanější. Chladné a ponuré prostředí svádí k domněnkám, že je člověk na všechno sám, a tak se i v pocitech jednotlivých aktérů dá velice snadno zorientovat. Když mají postavy trable, sdělují je v náznacích nebo jsou čitelné z výrazů v jejich tvářích. Hra „Jak dobře znáte svého partnera“ nabízí mnoho příležitostí k letmým pohledům. Když se naopak radují, což se děje zřídkakdy, samou extází vybuchnou a vyráží si polonazí nebo rovnou na Adama zaklusat do bílé nadílky.



Je jednoznačné, jaké nálady prožívají herci, situace se ale komplikuje u samotných diváků. Snímek Happy, Happy bývá označován jako komedie. S humorem je to samozřejmě u každého velmi specifické, ale tak či tak se zde snad nedá hovořit o nějaké řachandě. Jedině možná za předpokladu, že se plácáte do kolen, když sousedova psa přejede parní válec, který předtím srovnal se zemí cirkus. Zde se nepoužívají prvoplánové srandičky, potenciální zábava vychází spíše z detailů, kupříkladu jak rychle se nálada charakterů změní v souvislosti s novým podnětem. Hranice mezi komedií a seriózním dramatem se téměř stírá, takže záleží na osobních preferencích, kam se film náladou přikloní.



Zatím ještě nebyla řeč o motivu, kterému je dán značný prostor, leč působí zcela nedotaženě. Jde o syny obou párů. Kaja má s manželem bílého kluka, nováčci si adoptovali sirotka z Afriky. Kluci si po většinu stopáže hrají bez přítomnosti rodičů, a to takovým způsobem, až se zdá, že se o ně vlastně nikdo nestará a nikoho nezajímají. V každém případě na sebe přebírají role majitele/vládce a otroka. Již je ale na vás, zdali pro tento explicitní rasový podtext naleznete v rámci příběhu uplatnění ve formě nějaké reflexe. Mně se souvislosti nalézt nepodařilo. Happy, Happy je proto solidní filmařinou s několika nevyplněnými místy.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.

• film, kino, komedie