Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

HABERMANNŮV MLÝN: PŘÍLIŠ HLADKÁ MOUKA (1)

2011-01-06 10:51

Poválečné vyhnání a masakr sudetských Němců dnes už snad naštěstí nepatří mezi tabuizovaná témata – přesto trvalo poměrně dlouho, než se staly tématem českého mainstreamového filmu. Tuto hranici nyní prolamuje Juraj Herz. Pokud řeknu, že jeho Habermannův mlýn vypadá jako průměrný hollywoodský komorně-historický film, může to znít zároveň jako kritika i pochvala, a tak je to i myšleno.

To, že se českým tvůrcům (i když tentokrát v česko-německo-rakouské koprodukci) stále častěji daří naplňovat řemeslné standardy, je fakt jistě hodný pochvaly – ovšem v Habrmannově mlýně tato řemeslnost zvláště stran režie a scénáře často nabývá podob, které zavánějí klišé a místy až kýčem.



Leccos opět napoví už plakát k filmu, na němž Karel Roden tiskne v náručí malou dívku s plyšovým medvídkem. Zažloutlá fotografie s prosvítajícím rastrem jakéhosi historického úředního dokumentu v pozadí vlastně nevypadá tak špatně – ale opravdu tam musel být ten medvídek?

Plyšák patří dcerce mlynáře Habermanna, což je hodný sudetský Němec, který se kamarádí s Čechy (hlavně s hajným Březinou, kterého hraje právě už zmíněný Karel Roden). Po krátkém problesknutí poválečných událostí, které nám dává tušit, že příběh neskončí právě idylicky, se přenášíme do předválečného pohraničí. Právě když Habermann s příteli oslavuje narození potomka, obsadí Sudety německá armáda. Život ve vsi jde však dál a Habermann celou válku drží nad svými českými zaměstnanci ochranou ruku, opatruje svou židovskou manželku a vůbec jinak projevuje svůj ryzí charakter, aby nakonec došel spravedlivé odplaty za všechno zlo Třetí říše.



Vše na sebe plynule navazuje, děj plyne jako po másle, snímek si celou dobu drží divákovu pozornost, občas ve vás zahlodá i strach či dojetí. Dočkáme se morálních dilemat, ďábelských nácků i slizkých kolaborantů, lidská dramata se mísí s dobovými paradoxy – ale je to dost? Na jednu stranu – pro konzumního diváka, pro kterého může být už samotná připomínka válečných a poválečných událostí objevem, jistě ano. V tomto možná snímek splnil zadání, které si jeho tvůrci předsevzali, a učinil předmětem mainstreamového zájmu téma, které snad na své zpracování v ambicióznějších snímcích ještě čeká. Na druhou stranu pro diváka, který je s historií lépe obeznámen, pro kterého nejsou Postoloprty španělskou vesnicí a který je třeba i ve filmu zvyklý na náročnější podívanou, se Habermannův mlýn může jevit jako film poněkud zbytečný.



I když se odmyslíme od historického kontextu a všech kontroverzí s tématem spojených, je příběh Augusta Habermanna určitě námětem, který se dal zpracovat a vytěžit daleko zajímavěji a neotřeleji. Scénáristické soukolí namazané podle příruček zde sice funguje, ale žádných zásadních překvapení se v něm nedočkáme. Co je to za pravidla, která velí, že příchod armády by měl být synchronizovaný s narozením dítěte a že s koncentráku se člověk musí vrátit vždy právě ve chvíli, kdy v ulici řádí pomstychtivý dav? Charaktery se navíc ve výsledku jeví spíše ploché a černobílé, tam, kde zůstal prostor pro nějaké rozpory a mnohoznačnosti, zůstává nevyužit. Zvláště vedlejší postavy českých obyvatel vesnice se v závěru promění jako mávnutím proutku v krvelačné stádo – což možná zrcadlí historickou realitu, zrcadlí ji to však ploše a bez hlubšího vhledu, který by divákovi na začátku 21. století mohl dát pocítit za mstivou smečkou skutečné lidi.



S Herzovým zpracováním pak můžeme být dle svého naturelu buď spokojeni a radovat se, jak že se přeci jen již stárnoucímu režiséru daří udržet současný výraz – nebo si postesknout, že takový výraz by konec konců mohl držet kdokoliv, zatímco od režiséra Spalovače mrtvol bychom čekal výraz přeci jen více než současný.

Nikoliv poprvé se navíc koprodukční zázemí, které nepochybně přispělo k finančnímu zajištění snímku a pomohlo mu dodat trochu lesku, zároveň stává i kamenem úrazu. Výkony dvou hlavních německých herců – Marka Waschkeho v roli Habermanna a Hannah Herzprungové v roli jeho ženy – totiž bohužel opět kazí mizerné postsynchrony, které se stávají již tradičním nešvarem českých koprodukčních snímků. Zvláště ve případě Waschkeho, který za svůj výkon získal Bavorsku filmovou cenu, zamrzí neslaný nemastný projev, kterým je jeho postava přelakována v českém znění.



Karel Roden si oproti tomu opět vystačí se svým rodenovsky zachmuřeným výrazem a dikcí, v čemž je samozřejmě výborný, ovšem poněkud zamrzí, že je výborný stále tak nějak stejně, a režisér se ani tentokrát neodvážil postrčit jej mimo jeho zaběhlé koleje.

Na závěr mě tedy k Habrmannově mlýnu napadají samá mírně pozitivní adjektiva, která ovšem prozrazují, že žádné zvláštní nadšení mne nezachvátilo. Jedná se o film nepochybně „záslužný“ a „slušně udělaný“. Posuďte sami, nakolik vám to stačí.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.











Foto Bontonfilm
Vratislav Kadlec

Komentáře (1)

CSC 2010-11-24 09:50:37
Komu a čemu má takový film sloužit? Asi se někomu hodily marky, pardon eura. Označení filmu "podle skutečné události" je zavádějící. Opět kolektivní vina, tentokrát naruby. Zlo je treba odsoudit, ale zejména se musí zastavit včas. Pravda o filmu na http://www.czechspitfireclub.cz/?sekce1=clanky&sekce2=habermannuv-lync

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>