Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Kina – Potěší

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

ČESKÝ MÍR: TANCE KOLEM RADARU

2010-05-08 00:00

Tvůrci Českého snu se vrací do kin se svébytným žánrem dokumentární komedie. V centru jejich pozornosti je tentokrát americký radar v Brdech, respektive vášně, které se svého času rozpoutaly kolem jeho případné stavby. Ačkoliv tentokrát si Klusák s Remundou nic nevymýšleli, pointa je nakonec podobná smyšlenému hypermarketu před šesti lety – žádný radar se nekoná a humbuk, který se kolem něj strhl, tak nabývá ještě grotesknější podoby.

Dvojice režisérů se nepouští do žádné hloubkové analýzy a rozboru pro- či protiradarových argumentů: předkládá s nadhledem poskládanou mozaiku, do níž se vejde procházka s divočákem, opilý Jirous nadávající protiradarovým aktivistům, honičky v brdských lesích, osvětové besedy i návštěva Bílého domu. Tato mozaika ovšem vcelku věrně odráží tance kolem radaru, v nichž šlo z obou stran spíš o emoce než o racionální argumenty. Obraz české společnosti na jednu stranu není příliš lichotivý – na stranu druhou zde ovšem nenajdeme ani žádné vyložené zloduchy.

Protagonisté příběhu jsou povětšinou spíše malinko dětinští – tu více, tu méně přesvědčení o své pravdě. Na jedné straně tak stojí Vyčítal prozpěvující s ministryní obrany na gagarinovskou melodii „Radare, prostě welcome“, na straně druhé zas stařenka od srdce křičí „Amígo home“ a svěřuje se, jak „miluje českou zemi“.

Jednotlivé scény se odvíjejí více méně chronologicky zhruba od léta roku 2007 až po loňský Obamův telefonát, který celý projekt odpískal. Ačkoliv tedy dnes již známe výsledek a můžeme s jistým pobavením sledovat vášně, které radar ještě nedávno vzbuzoval, snímek nepostrádá ani určité napětí. Tvůrci filmu se spolu s protiradarovými aktivisty účastní honiček s vojenskou policií v tišině brdských hvozdů. Boje o kótu 718 nicméně trochu připomínají bojové hry, v nichž jako by šlo spíše o lovení bobříků, než o mezinárodní bezpečnostní otázky.

Když se v roce 2007 začalo o radaru diskutovat, výsledek zdaleka nebyl jasný. Tvůrci se do natáčení vrhli s tím, že budou s nadhledem a vyrovnaně zaznamenávat slova i činy obou stran sporu: odpůrců i zastánců radaru. Pokud ve výsledném tvaru mají více prostoru spíše odpůrci a jsou to rovněž oni, kdo spíše vzbuzuje sympatie, je to do značné míry dáno okolnostmi: brdští domorodci a ekologičtí aktivisté si zkrátka filmaře pustili více k tělu a projevili více upřímnosti než vládní politici a vyjednavači.

S určitým odstupem se navíc zdá, že i racionální argumenty byly spíše na straně odpůrců (což autor těchto řádků píše s tím, že sám svého času stranil spíše k příznivcům základny). Z tohoto hlediska lze ovšem film číst i jako dokument o možná místy naivním a dětinském, ale nakonec vlastně spravedlivém a vítězném boji – bouřlivá veřejná diskuse totiž podle všeho svou měrou přispěla k tomu, že ratifikace radarových smluv se pozdržela do té doby, než se s nástupem nové washingtonské administrativy stala bezpředmětnou.

Hlavní hodnota Českého míru – krom toho, že jde skutečně o dokument neobyčejně vtipný a zábavný – nicméně spočívá v tom, že tak jako Český sen umožňoval s odstupem nahlédnout na konzumní a marketingové obyčeje v naší vlasti, dává nám tento nový snímek možnost nahlédnout na obyčeje politické a na zdejší veřejnou diskuzi. Rád bych doufal, že tento pohled nevzbudí jen další emoce, ale spíše přispěje k sebereflexi české veřejnosti.
Nuže: běžte se i vy zasmát a zareflektovat si.

Časy a místa projekcí filmu naleznete zde.













Foto BontonFilm

Vratislav Kadlec

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>