Nechť mě filmoví fanoušci rozcupují, ale návštěvu 3D Hobita, který u nás právě vstupuje do kin, byste měli určitě zvážit.

Melancholii Larse von Triera už asi nikdo neodpáře skandální nálepku, kterou dánský režisér na svůj zatím poslední film nalepil díky nejapným řečem o nacistech.

Nový anglický král, Jiří VI. má vadu řeči. Koktá. Před sebou několik zásadních projevů.

“Po kolejích se dostanete všude, do Lisabonu i do Osvětimi, do vlastní minulosti i do pochybností, které vám zanechali rodiče, příbuzní a přátelé...”

Džíny z Tuzexu, modrá knížka, výjezdní doložka. Klasické symboly normalizace. Pro občana socialistického Československa 70. let to byla vytoužená a často nedostupná přání.

Téměř dvouleté natáčení, přes 70 zhotovených loutek a asi tak tisíc ostatních rekvizit má na kontě zbrusu nové zpracovaní posledních tří pohádek pro dospělé Jana Wericha z nesmrtelné knihy Fimfárum.

Do kin přichází snímek inspirovaný cestopisnou satirou Jonathana Swifta Gulliverovy cesty.

„Chamtivost je dobrá,“ zaznělo před více než 20 lety z úst prohnaného finančníka Gordona Gekka ve filmu Wall Street.

Talentovaný Francouz Sylvain Chomet opět dokazuje, že k nejpříjemnějším filmovým kouzlům patří extrémní pracovitost a smysl pro detail.

Muž ve stínu (Ghost writer), zatím poslední film tragicko-skandálními osudy zmítaného oscarového režiséra Romana Polańského, byl oceněn na letošním ročníku filmového festivalu Berlinale. Polański si ale pro svého Stříbrného medvěda přijet nemohl, je totiž v domácím vězení ve své švýcarské chatě kvůli třicet let starému sexuálnímu skandálu. Své kostlivce ve skříni má i jedna z hlavních postav filmu.

Čtvrtý a už definitivně poslední díl Shrekovy ságy se navrací k úspěšným počátkům: film má vtip, myšlenku, celkem propracovaný příběh a modernost 3D vizualizace, ačkoliv se ve své kráse plně nepředvedla.

Britský režisér a syn extravagantní hudební ikony Davida Bowieho Duncan Jones přichází se svým celovečerním debutem. Film Moon je vesmírným psychologickým sci-fi dramatem o tom, zda jde najít sebe sama a jakou může mít naše „JÁ“ podobu. Není snad nejhorší narazit na sebe samého? A zjistit, že dosavadní život se opírá o uměle implikované iluze? Snímek má premiéru 1. dubna. Příznačně na apríla.

Bylo líné, teplé odpoledne a Alenka seděla venku na lavičce a nudila se. Její sestra četla jakousi nezábavnou knížku, v níž nebyl jediný obrázek a ospalá Alenka přemýšlela, co bude dělat. Vše zničehonic vyřešil odkudsi se vynořivší bílý králík.

Nejnovější snímek Terryho Gilliama již proslul především nešťastnými okolnostmi svého vzniku. Ty se na výsledku jistě nepodepsaly v dobrém, přesto z nich režisér vyšel se ctí a stvořil film, který opět nezklame všechny fanoušky nespoutané imaginace. Imaginárium, v jehož neohraničeném prostoru si režisér mohl uskutečnit mnohé ze svých tvůrčích snů, je však zároveň jeho smlouvou s ďáblem: a jakkoliv jistě stojí za vidění, ukazuje i věčnou ošidnost podobných smluv.

Brýle, intelektuální řeči, minimální úspěch u opačného pohlaví a komplexů tolik, že by to stačilo celému autobusu začínajících optimistů a ještě by zbylo na řidiče. Takový popis je typický pro postavy Woodyho Allena. A jelikož Allana Felixe hraje právě Woody, už víte, s kým budete mít tu čest.

Kdo alespoň trochu zná Sherlocka Holmese, ten ví. Kdo alespoň trochu zná filmy Guye Ritchieho, ten snad taky ví. Když se však ohlásilo, že se světoznámý detektiv spojí s režisérem gangsterek, nevěděl pořádně nikdo. Teď už naštěstí můžeme říci, že víme a že se docela vyplatí vědět.

Sex, zoufalství, bolest, chaos, agonie, explicitní násilí. Nejnovější snímek Larse von Triera vzbudil použitými prostředky obrovskou vlnu kontroverze, kolem níž média splácala auru něčeho nadpozemsky odporného a provokujícího. Mluví se o samoúčelnosti, jenže vše je pevně ukotveno a ospravedlněno. Ukázky uvnitř.

Příznivci pelíškovského retrosentimentu budou možná zklamáni, ale pravda je taková, že Hřebejk s Jarchovským se tentokrát rozhodli natočit čistokrevné drama bez zaoblených hran, Jaroslava Duška a útěšného humoru – a povedlo se jim to skvěle. Příběh o vinách vystupujících z minulosti je dost možná jejich zatím nejlepším filmem.

Příznačně v roce, kdy se snad až s přílišnou pompou slaví konec komunistické nadvlády nad střední Evropou, do kin vstupuje snímek o tom, jak ta samá totalita v Československu začínala. Film Tomáše Mašína líčí konec čtyřicátých let poněkud netradičně: očima mladého bohémského básníka. Uvnitř ukázka.

Bylo nebylo, v jednom světě byl ochrnutý a na vozíčku, ale v tom druhém byl modrý a měřil tři metry a poslouchejte, co bylo dál... Režisér a scénárista James Cameron, skvělý vypravěč sci-fi a milostných příběhů, filmařský perfekcionista, vizionář a hračička představuje nejočekávanější výpravnou pohádku právě končícího roku!

U debutového snímku Jitky Rudolfové o šestici tápajících třicátníků se nebudete smát k slzám, ani nečekejte strhující drama či vyčerpávající generační sondu. Ve své skromnosti má však jednu nespornou výhodu: na nic si nehraje – to z něj spolu s neobyčejně přirozenými hereckými výkony a uměřenou, ale přitom formálně zajímavou režií dělá jeden z nejsympatičtějších českých filmů poslední doby.