Komorní psychologický thriller o dvojici milenců zavřené v koupelně rozestavěného domu měl prý podle povídky Ivy Hercíkové natočit Alfred Hitchcock. Ujal se jej však režisér Miloš J. Kohout, který předvedl, že dokáže vytvořit obrazy plné snové atmosféry – a také to, že dialogy jsou jeho slabou stránkou. K divákově smůle ovšem právě dialogy tvoří 90 % celého filmu, v němž napětí pramení snad jen z divákova nenaplněného optimismu. Uvnitř ukázka.

Je mladý, krásný, perspektivní a nic nedělá. Tedy vlastně dělá jedinou věc, kterou umí – svádět. Notorický Don Juan má takové schopnosti, že by dokázal uchlácholit i vrata od garáže. Bohužel ale nepatří k elegantním řečníkům s vytříbenými způsoby. Jinými slovy je to prostě obyčejný hajzlík.

Když jsem čekal, že „první 3D horor“ bude takříkajíc „lekačka“, nebyl jsem daleko od pravdy. S 3D brýlemi na očích se člověk snadno lekne i u přírodopisného dokumentu. Ale že mě krom pár leknutí a několika zřejmě nechtěně komických momentů čeká jen 101 minut rozostřené nudy, to jsem věru nečekal. Ukázka uvnitř.

Italská variace na šest let starý román Michala Viewegha je třasklavou směsicí naivity a nechtěné komičnosti, kterou asi ne každý divák v klidu vydýchá. Otázka co je horší...  Prostoduchý příběh vzniklý totálním ohlodáním předlohy, neskutečně špatný dabing, české prostředí viděné italskýma očima nebo přemíra nahých těl? Ukázka uvnitř.