Skrýt výsledky vyhledávání
rss feed

Home page – Hudba – Inspirace

Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Jaká pravidla ctí The Whitest Boy Alive?

2010-06-09 00:00

Série Exit Music, která od tohoto roku přiváží do Česka zajímavé hudební projekty napříč žánry, si tentokrát nachystala indie-popovou lahůdku. Berlínští The Whitest Boy Alive předvedou program k nové desce Rules v Paláci Akropolis 14. června.

Nor Erlend Oye založil před sedmi lety v Berlíně společně s producentem Marcinem Özem „kapelu“ The Whitest Boy Alive. V původních záměrech mělo jít především o elektronický projekt. Jenomže se vstupem dalších muzikantů, kteří byli k projektu přizváni, se to nějak vymklo z rukou a dnes si Whitest Boy Alive zakládají na tom, že hrají pouze na živé nástroje. Dokonce i poslední album nahrávali živě bez efektů, které by nebylo možné zahrát v klasické sestavě na podiu. Vstup Sebastiana Maschata (bicí) a Daniela Netwiga (klávesy), který se na plný úvazek přidal až po vydání debutu, do kapely tedy hnul hudebním výrazem skupiny více než zásadním způsobem. Čím jsou Whitest Boy Alive tak zvláštní? Leccos by mohla napovědět jejich velká hitovka Burning z eponymního alba Dreams. Ta se totiž díky chytrému a milému refrénu vloudila i do komerčních rádiových vln, aniž by však šlo o obchodní kalkul. Nesmělý, nepříliš zpěvný a přesto čistý vokál frontmana Erlenda v kombinaci s jednoduchou kytarovou vybrnkávačkou se díky typické sladce posmutnělé hudební atmosféře, kterou Whitest Boy Alive skutečně umějí, vrývá do paměti velmi lehce.

Erlendův zpěv se nepohybuje v několika oktávách, spíše velmi střízlivě plyne, jako by si jen tak „laxně“ pobrukoval u vaření. Jeho hlas je známý mimo jiné z některých songů Röyksopp a Oye je také jedním ze dvou sympatických chlapíků, kteří si říkají Kings Of Convenience. Z muziky kapely obecně dýchá dnes v jistých kruzích trochu módní outsiderská nostalgie disco zvuku přelomu 70 a 80. let. Je to popík jak vyšitý, jenže inteligentní, nevlezlý, chytrý a s nezaměnitelnou atmosférou. Vlastně jde o velmi minimalistický koncept, který šlape díky jednoduchým a ujasněným nápadům, přiznané naivitě, průzračně čisté kytaře, basové lince a retro bicím bez násilných gradací. Kapela do poslední intence plní heslo: „Do It Yourself.“ Vydává na vlastním labelu, zaštítí se charakteristickým designem, když nahrává nové album, zavře se napřed na pár týdnů v obýváku, kde společně tvoří a dopilovává, než vleze do studia.



Do Akropole přijíždí Whitest Boy Alive představit své druhé album Rules. Najdete na něm posmutnělou skladbu Dead End, najazzle rozvernou píseň Intentions, nebo minimalistickou skladbu Time Bomb. „Po debutové desce jsme odehráli 120 koncertů v Evropě i Mexiku. Díky tomu jsme našli společnou hudební řeč, ze které vzniklo 11 nových skladeb na album Rules. Odjeli jsme do Mexika, kde jsme našemu příteli pomáhali stavět nahrávací studio, a ve zbytku času pracovali na aranžích alba v obýváku mezi gekony a motýli,“ říká o novém albu Erlend Oye.

The Whitest Boy Alive se k nám vrací po dvou letech, svůj živý set zahrají v Paláci Akropolis 14. června.
 

Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>