Archiv

Praha se dočkala P. J. Harvey

2011-10-24 14:35

Leckteří čekali na tuto chvíli bezmála 20 let. „P. J. Harvey živě v Praze“ už není jen snem. 27. října ji přivítá plná Lucerna.

Dnes byste jí nehádali přes 40 let, ale před patnácti lety možná ano. Polly Jean Harvey upoutává od začátku své kariéry nejen svojí hudbou, ale i charismatickým zjevem. Až nezdravě vyhublá postava, nos jako z pohádky Tři veteráni, věčně zkřivená obrovská ústa... Vidět ji v klipu Henry Lee s Nickem Cavem po boku, jak se tito dva podivíni, u nichž se krása měří jinými měřítky, než na které jsme běžně zvyklí, dotýkají, aniž by se dotkli, je lahůdka.



To ovšem bylo v roce 1996. Profesionální kariéra P. J. Harvey začala už o osm let dříve v kapele Automatic Dlamini, založené Johnem Parishem. Dva členové této formace Rob Ellis a Ian Olliver následovali o tři roky později Polly i v cestě za její sólovou dráhou. Cesta P. J. Harvey do hudebního nebe vedla ale odspoda. K začátkům se váže historka, jak kapela začíná hrát pro zhruba padesát lidí a během prvního songu v podstatě vyčistí sál. Dalo by se pokračovat už jenom názvem nezávislého labelu, který se odvážil vydat kapele první singl - Too Pure Records. Jenomže se ukázalo, že to byl správný krok - P. J. Harvey si totiž všiml John Peel - legendární DJ, moderátor a producent - a vše už bylo na dobré cestě. Přišla první studiovka Dry (1992), která se setkala se slušným kritickým ohlasem - časopis Rolling Stone dokonce vyhlásil P. J. Harvey jako skladatelku roku. Další album Rid of Me už obsahovalo například „hit“ Man-Size, dají li se Pollyiny písně vůbec takto nazvat.



Původní trio muzikantů se rozchází ve stejné době po předskakování na šňůře U2 a P. J. už od té doby působí skutečně sólově. Tedy s tím, že se vždycky dokáže obklopit schopnými lidmi. Tak se například v roce 1995 obloukem vrací John Parish jako producent prodejně velmi úspěšného alba To Bring You My Love anebo v roce 2000 hostuje na albu Stories from the City, Stories from the Sea  (oceněném Mercury Music Prize) Thom Yorke z Radiohead.  Hudební příběh P. J. Harvey se ale nedá redukovat na pouhý výčet alb. Její hudba někdy stojí na drsných a surově přímých kytarových rifech (This Is Love), podruhé na jemné klavírní lince (White Chalk), potřetí na přebustrovaném zvuku (Down by the Water), ale je vždycky naléhavá. Vždycky v ní bylo cosi neurvale drzého, co skrývalo pravou poezii (to se týká nejen vokálního projevu hraničícího místy se zdravou hysterií) - něco podobného má v sobě třeba Patti Smith... Novinkou letošního roku je album Let England Shake - hudebně je neskutečně hravé. Polly Jean se zase podařilo otevřít novou (kytarově upozaděnou a pěvecky nebývale ukázněnou) komnatu a tato poloha jí neskutečně sedí, nehledě na společenskou angažovanost a ostrý apel veškerých textů. Jejich poselství tím více vyzdvihl filmař a fotograf Seamus Murphy, který natočil k albu 12 klipů, dokonce je možné je shlédnout na YouTube. Co lze dodat k The Words That Maketh Murder anebo In The Dark Places...



Pražský koncert by měl protěžit hlavně nové album, ale návštěvníci určitě nebudou ochuzeni ani o starší kousky. ...Podívejte se někdy na její dlouhé prsty - P. J. Harvey studovala sochařství a dnes je z ní multiinstrumentalistka. S klidem sundá z krku těžkou elektrickou kytaru a lehce se dotkne klapek klavíru, jako svého prvního nástroje - saxofonu, chopí se basové kytary anebo v poslední době čím dál častěji harfy. Nevěříte? 27. října hraje P. J. Harvey v Lucerně.

• koncert, hudba, písničkář(ka), rock