Improvizace hrajeme každý druhý a čtvrtý čtvrtek v měsíci v klubu v Trojické.Hlediště má "nedivadelní stolovou úpravu a diváci se během představení mohou občerstvovat pitím a dobrůtkami z klubového baru. Jeviště (kukátko) je menší dobře osvětlený a nazvučený (hudba) prostor. Večer je rozdělen na tři cca čtyřicetiminutové třetiny se dvěma přestávkami.
Název představení zůstává stejný, ale vlastní vystoupení je ze své podstaty pokaždé jiné. Ve většině případů téma hry a vlastní hraní vzniká "teď a tady" přímo před a ve spolupráci s divákem. Zpětná vazba (reakce publika, mentální přenosy) od diváků je hlavní složkou představení. Do hry je bráno i kouzlo nechtěného. Náhodné a nečekané se bere do hry a stává se nápadem pro hru.
Přemysl v předscénách často a trpělivě divákům vysvětluje, že jsou to právě oni, kdo rozhodují o úrovni a zdařilosti improvizovaných výstupů. "Přejme si, aby se vám večer vydařil." Jaké si to udělají, takové to budou mít. Svojí energii kterou nám publikum pošle, svými reakcemi, pozorností, zkrátka zpětnou vazbou. Herci tu energii zachytí, nechají ji protéci tvůrčím jednáním a vrátí zpět v podobě spontánní hry.
Jsme záměrně chudé divadlo. Nemáme divy techniky, kulisy. Kostýmem je tmavší ošoupané oblečení. Základem všeho je představivost vznikající z rozehrané situace. Čím přesněji herci "vidí a jednají", tím více se představa přenáší na diváka a vznikají světy, které není možno zobrazit kulisami, kostýmem a rekvizitami. Můžeme se přenášet střihem, filmově, z jednoho prostoru do druhého, tak jak se nám hra děje. Herec a každý divák vidí, podle úrovně své představivosti, svůj ideální svět...