Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

V(ý)chod: Zákon podruhé ve Švanďáku

2012-03-07 11:44

Druhou inscenací z cyklu Ťeď přichází zákon ve Švandově divadle je hra V(ý)chod. Podobně jako tomu bylo u cyklu Hyde Park, jde i u tohoto projektu tak trochu o dobrodružství.

„Po loňském ohlase a rezonanci projektu Hyde Park ve Studiu Švandova divadla jsme se rozhodli právě probíhající sezónu Druhý dech – The Second Service, zasvětit koncepčnímu celku s názvem Teď přichází Zákon. V komorním podzemním prostoru, který k tvořivé alternativě svojí energií přímo vyzývá, vzniknou postupně tři samostatné inscenace, které bude spojovat linie třech silných starozákonních témat (Kain a Abel, Mojžíš a Jób), zachycených očima a emocemi současných dramatiků,“ říká o projektu Teď přichází zákon autor tohoto cyklu Dodo Gombár. Na každé z výše zmíněných témat byla vyhlášena dramatická soutěž, přičemž vítězné texty se realizují v jevištní podobě ve Studiu Švandova divadla. Zájem o vypsanou soutěž inscenátory povzbudil v přesvědčení, že Kain a Abel, Mojžíš i Jób (tituly jsou inscenované v této logické časové ose) v sobě nesou silné archetypální kódy a že mnohoznačnost vidění a výkladu těchto témat inspiruje k úvahám o paralelách se současností, kterou žijeme. Po listopadové premiéře hry KAI/ABE 2011 Barbory Hančilové, mají nyní diváci možnost vidět inscenaci inspirovanou tématem Mojžíš. Ze 13 autorů nakonec umělecký šéf Dodo Gombár, spolu s dramaturgyněmi Lucií Kolouchovou a Martinou Kinskou a režisérem inscenace Davidem Šiktancem zvolili text Hany Lehečkové (nar. 1990) nazvaný V(ý)chod.

Podobně jako tomu bylo u cyklu Hyde Park, i u cyklu Teď přichází zákon jde tak trochu o dobrodružství. Především uváděné texty, i v případě V(ý)chodu cíleně doupravované dramaturgy či režisérem, ani nemohou být prověřené časem. Podle režiséra Davida Šiktance je výhoda jednoznačná: jedná se o dobrodružný proces, pro který neexistuje žádné měřítko, žádné srovnání.

Příběh vás uvrhne do klaustrofobicky malé hospody nebo spíš výčepu (scéna Anety Grňákové plní ve výtvarné podobě přesně svůj účel - působí zakonzervovaně, špinavě i teple), kde se upíjí rodina (otec a syn jako jediní štamgasti a dcera jako výčepní) třech ztracenců. Malá ušmudlaná, potemnělá a zakouřená místnost je jim více domovem a místem poskytujícím bezpečí. Především pak pro syna, který trpí fobiemi z venkovního prostoru a je takto absurdně svým otcem (Kamil Halbich) ochraňován před světem venku. Děje se tak možná více než z lásky spíš proto, aby otec neztratil svůj rodičovský vliv a převahu, když nad svým vlastním životem převahu už dávno nemá. Syn (Jaroslav Šmíd) si dovoluje o životě venku snít, cítí že uvnitř už nenapíše ani řádku, ale přitom se bojí i otevřeného okna. Vykročení ale není schopen udělat sám a tak sní o jakémsi mesiáši, který jej vyvede na světlo. Ten se nakonec objeví (Filip Čapka), je sám ovšem frustrovaný, tím, jak se nedokáže venku uplatnit, možná více než oni ve svém skrývání. Věci se začnou přesto hýbat, nový host dokonce stmelí věčně rozhádanou rodinu, ale když se pokusí otevřít jim cestu ven, je ve rvačce otcem nechtěně zabit. Výčitky a vina? Znali jej vůbec? Neuklouzl sám? A nebude to tak přece jen lepší, žít si tady ve své malé jistotě?

Výše zmíněná dobrodružnost vzniku textu a jeho inscenování s sebou nese samozřejmě limity. Jde spíše o scénickou črtu, která by si zasloužila dopilovat a rozvíjet, charaktery dokreslit. Závěrečný konflikt na jevišti uskuteční kupodivu tak nějak bezděčně. Rytmus představení je, ať jde o poklidné dialogy nebo rvačku, celkově plochý, podobně jako herecké výkony (až na uhrančivého Filipa Čapku), které sice nepostrádají profesionalitu, ale s postavami jako by se nedokázaly ztotožnit a žít je na jevišti. S tím se ovšem u projektu jako je Teď přichází zákon musí počítat, zkrátka proces vzniku je zajímavější a důležitější.      

  

Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>