I s Hitlerem může být legrace

2010-02-23 00:00

V Divadle v Dlouhé uvádějí novou hru Arnošta Goldflama U Hitlerů v kuchyni. Jak ukazuje režisér Jan Borna a všichni účinkující - ona i s takovým Adolfem Hitlerem, o němž se traduje, že neměl smysl pro humor, může být docela legrace...

„Lidi si někdy myslí, že ti, co hýbou světem, jsou obludy a zrůdy, ale oni to jsou docela milý lidé,“ zahajuje sám Arnošt Goldflam představení. A tak se v úvodní scéně potkají na peróně brněnského nádraží dva mladíci s velkými plány. Jeden cestuje do Vídně, aby se přihlásil na architekturu, druhý míří za obchody do Švýcarska. „Josef Visarionovič Stalin,“ říká první. „Těší mě, Adolf Hitler,“ na to ten druhý. Mají asi hodinu do přestupu, tak usednou na lavičku a pohovoří si. Hlavy plné snů a ideálů - široká ruská poetická duše překvapivě nenaráží na německou klasicistní strohost a mýtický patos. Naopak se v Goldflamově dialogu strhujícím způsobem a vtipně doplňují, je to vlastně jen jiný jazyk podobných vizí, které se v mladících již teď formují. Když se loučí, líbají se na tvář a slibují si, že udělají vše proto, aby se jejich sny naplnily.



A chytrý černý humor nás provází i dále, je vlastně základním stavebním prvkem celého představení, složeného ze šesti obrazů. Mezi ně vklínil režisér Jan Borna operetní pěvecké výstupy, pod podium se dokonce vešel celý malý orchestr, jehož členy jsou i někteří z herců. (Muzikantské schopnosti ansámblu z Dlouhé, ale není třeba představovat.) Ocitáme se u Hitlera v jídelně, kde se nezřízeně cpe bábovkou a pod nátlakem slibuje Evě Braunové potomka, který bude počat za velkolepých okolností, anebo jsme svědky absurdního probuzení Vůdcova talentu na vymýšlení anekdot. Mimochodem, Jan Vondráček si to v této scéně nezřízeně užívá.



Herci se v roli Hitlera střídají tak dlouho, až dojde i na Magdalenu Zimovou - ostatně předposlední obraz s Himmlerem, Goebbelsem a Göringem, kteří dovádějí jako malí kluci, je prakticky čistou groteskou. Vrcholem jednotlivých obrazů jsou výborně odpozorované dramatické heroické řečnické výjevy, jež Adolfa Hitlera parodují takovým způsobem, že jej málem začnete mít rádi. A přesto vám nejednou přeběhne mráz po zádech. Komiksově laděné jevištní kresby Petra Hlouška jsou samy o sobě funkčním a zábavným dekorem, který vynáší děj do popředí.



Před každou scénou se autor textu personifikuje, uvede jí vtipnou glosou a opatrně odchází, jako by na své dílo dohlížel... U Hitlerů v kuchyni máte spíš pocit, že jste někde v šantánu nebo kabaretu. Tato pestrá divadelní forma jako by si přímo říkala o televizní záznam. A jistě by jí i slušel.

Nejbližší nevyprodaná představení 9, 16 a 22.4.2010, Divadlo v Dlouhé. Další informace o představení čtěte zde.





Foto Divadlo v Dlouhé