Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Low Budget Now And Forever

2010-04-19 09:39

Režisérskému tandemu SKUTR se po opulentním novém cirkusu La Putyka podařilo v komorním prostředí malostranského A-studia Rubín vytvořit příjemné „low budget“ představení Teď – navždy.

...nebo spíše barovou miniaturu, jak dílo nazývají sami autoři. Nehraje se totiž v divadelním sále Rubínu, ale v jeho baru, a to vždy jen pro pár diváků. Jednoduše tak, jak to umožňuje kapacita zdejších nevelkých sklepních prostor. Scénu tak přirozeně tvoří podsvícené lahve alkoholu (hlavně ocitne-li se příběh v kostele je kázání od pípy trefné), stropní projekce (nikam jinam totiž v té úzké nudli projektor nenasměrujete), dvě fixní světla a stolní lampička. Čtyři herci, kteří vždy zvládají několik postav a navíc ovládání veškeré techniky z notebooků, umístěných přímo na vysokém barovém pultu, sami pouštějí hudbu i projekce.

Nádherná hudba Petra Kalába je od počátku představení jeho velkou devizou. Když přicházíte do baru a hledáte tu správnou židli, herci na vás už čekají – Zuzana Stavná leží u počítače na baru, Jakub Žáček na barové stoličce se o něj opírá, v rohu se Hana Vágnerová, usazená v tureckém sedu na stole, přehrabuje v zrncích kávy a jako by mimoděk tak vytváří rytmický doprovod hudbě. Miloslav König jako jediný přechází podél baru před první řadou nervózně tam a zpět. Následuje poměrně milý, humorně znejisťující úvod, kde se vysvětluje kdo koho hraje a v koho se jednotlivý herec mění, vezme-li si na sebe kupříkladu černý svetr. Text mladé české dramatičky Magdaleny Frydrych Gregorové totiž tvoří vzájemně se prolínající příběhy několika postav. Jejich osudy se ale začnou prostupovat až po chvíli, mezitím se odskakuje do snů nebo dokonce do světa „za oponou.“

Ústředním motivem je neustálé pochybování. O existenci a jejím smyslu, o setkání se smrtí, o vině, lidském hříchu, lásce i o Bohu. Musí mít všechno na světě nějaký důvod? Co když je to s tou věčností a Bohem trochu jinak, než si všichni myslíme? Nebo než si ti, kteří si myslí, že ví, myslí?

Výrazná zvuková stopa vás v představení neopustí ani na chvíli, klipy se prolínají se scénickou hudbou, aby se přešlo k živému klavíru nebo aby rytmicky rezonovaly lžičky, jimiž herci míchají v šálcích kávu. Jistá dávka přírodní magie v autorčině textu se staví do fascinujícího střetu s vlastní ironií a s popovou režií Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. Zvláštní je, jak syrové používání techniky - projekce jsou postahované z YouTube, hudební klipy i ilustrující obrázky se stávají složkou představení, jehož koncept působí jako živý organismus, scénář se dokonce někdy čte přímo z monitoru - nakonec s poezií textu ladí.

Protentokrát sluší punkové podmínky, které se staly pro inscenaci Teď – navždy čistým a stmelujícím momentem tvorby, Skutrům víc, než jejich ambicióznější projekty.

Další informace o představení naleznete zde.




 

Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>