Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Srdce temnoty: Jařab o lidském zle

2011-12-13 00:00

Jednou z posledních inscenací v bohužel „dosluhujícím“ Divadle Komedie je Srdce Temnoty. Režisér David Jařab promítl do divadelního scénáře, postaveného na základě novely Josepha Conrada, také vliv C. G. Junga.   

U Davida Jařaba už jsme zvyklí na jeho příklon k surrealismu, sklony k mystériím a na české poměry nezvyklou zálibu v ohledávání zvláštností a skrytých míst lidské duše. Shrneme-li jeho dosavadní divadelní i filmovou tvorbu (celovečerní snímky zastupují Vaterland a Hlava, ruce, srdce) jedno se musí nechat: Jařab se nebojí. A to především být jiný, jde si tvrdě za svými vizemi, které jsou nejednou mírně řečeno – nejednoduché, a něco jako poplatnost divákovi je termín, který snad ani nezná.



Určující je pro Jařabovu divadelní tvorbu většinou literární zkušenost. Ta jako by ani tentokrát nestačila – inscenace je postavená na základě novely Josepha Conrada (1857 – 1924) Srdce temnoty, v níž postava vypravěče Marlowa (Stanislav Majer) otevřeně otvírá otázku dědictví „našeho“ kolonialismu a psychologickou složitost lidského jednání člověka vyvázaného ze světa „naší“ civilizace. Dále však do hry vstupují citace z Červené knihy psychoanalityka C.G. Junga. Tento tlustý rukopis vázaný v červené kůži má své vlastní mystérium. Od smrti svého tvůrce ležel v trezoru jedné švýcarské banky, protože Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické a bála se zveřejnění. Teprve v roce 2000 se podařilo domluvit se s dědici na jejím vydání. Inscenace Srdce temnoty má tedy dvě tématické linie. První je neohrožená výprava do temných stránek lidské duše a tou druhou je snaha o reflexi pachutě kysele chutnajících plodů evropského kolonialismu. „Moje srdce temnoty je výpravou za zlem do pralesa nevědomí, stejně tak je však i výpravou za zlem praktickým, zištným a sebestředně bezohledným. Marlowova cesta je v mém pojetí cestou vlastního poznání, cestou k dospělosti a odpovědnosti, kterou lemuje pokušení dosadit sebe samého na pozici boha,“ vysvětluje David Jařab.



Minimalisticky pojatá scéna, která ovšem plní svůj vizuální a především funkční úkol, je v Komedii dobrou tradicí, kterou není třeba opouštět. V Srdci temnoty ji tvoří bazének vprostřed scény, v němž voda samozřejmě zastupuje několikero významů, a sem tam nějaká projekce spíše nekonkrétních ale místně cílených obrazů. Stejně jako v případě Legendy o svatém pijanovi, čerstvě oceněné Pražským festivalem německého jazyka, je jejím autorem režisér David Jařab, jenž v této inscenaci opět dokazuje hladké zvládnutí trojnásobného úkolu: je totiž podepsán, jak bylo výše naznačeno, i pod scénářem. Kromě známých tváří ze stálého souboru (kromě Stanislava Majera hrají v dalších rolích Roman Zach, Martin Finger, Jiří Štrébl, Martin Pechlát, Dana Poláková) hostují v Srdci temnoty Marek Daniel a Lamine Gueye. A hercům prostě není co vytýkat. Dokáží být popisně střídmí, ale i výbušně expresivní,   - na to už musí být stálý divák Komedie jednoduše zvyklý. Jařabovo Srdce temnoty má v sobě spoustu agrese, ale ve výsledku napíná všechny divákovy smysly, aby účinkem vysoustružilo alarmující nadstavbu otázky po „přirozenosti“ lidského zla.

Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>