Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Představení
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Prší

2013-10-29 11:13

OSOBY A OBSAZENÍ
Emil    Karel Roden
Ema    Jana Krausová
Cyril    Marián Roden
Režie: Adam Kraus
Scéna a kostýmy: Jana Krausová
Produkce, garderoba a rekvizity: Hana Urbanová

Eva Prchalová

Prší...
je pro mě především setkání s Adamem, Janou, Karlem, Marianem.
Hledání příběhu.
Prší byl proces, kdy se z ničeho najednou stalo něco.
Vzpomínám si, jak se ze tmy vynořily postavy. Přišel Emil, Ema a potom i Cyril.
Možná jsem chtěla, aby se potkali někde na riviéře, uprostřed sezóny a zažili jen něco bláznivě romantického, jedli humry a tančili sambu.
Ale oni se nastěhovali do prázdného, lehce melancholického hotýlku ve Středozemí, na podzim. Ještě ke všemu pršelo. A foukal vítr.
A zkoumali sami sebe a jeden druhého a do toho všelijaké hloupé představy, víno, bouřka a zase tma.
Tma plná otázek. Kdo je kdo? A úzkost ze tmy a touha po důvěře, po světle a po něčem obyčejně milém.
Prší... voda co padá z nebe, aby nás umyla, než se probudíme do jasného rána.

Adam Kraus
Karel mě oslovil, jestli bych nezkusil najít nějakou hru pro něj a pro Mariána a případně to pak nechtěl režírovat. Několik měsíců jsem se snažil najít takovou hru, nakonec jsme se rozhodli, že zkusíme udělat něco autorského. Mezitím do obsazení přibyla i moje máma. Následně jsem se tedy s Evou Prchalovou domluvil, že se pokusíme napsat něco přímo na tělo těch tří. Po dalších měsících psaní a úpravách vzniklo Prší.
Prší je pro mě mimo jiné, hra o inspiraci, fantazii, lásce, hravosti, žárlivosti, snech, koncích a dalších začátcích.
Od psaní, přes čtení, až po zkoušení této hry jsem si procházel sám různými etapami. Chvílemi jsem se v ní sám ztrácel, chvílemi nacházel a chvílemi v ní objevoval nepoznané. Střídaly se mi pocity, kdy jsem se bál, že je to o ničem, s momenty, kdy jsem si uvědomil, že to může být o všem.
Díky Prší jsem si uvědomil, jak se zdánlivě nepodstatné setkání může stát osudovým. Kolik zvrácených představ můžeme mít o sobě samotných. Jak moc pokládáme nedůležité za důležité a naopak.
Kolik dítěte v nás zůstává. Že nic není jednoznačné. Jaký je rozdíl mezi chlapem a „chlapem“. Že je větší kouzlo umět projevit slabost, než ukázat sílu. Že láska možná opravdu vítězí. Že nikdy nic nekončí a že sen není život, ale život je sen.
Prší mě neustále překvapuje a někam se vyvíjí. A věřím, že bude žít a vyvíjet se stále někam dál i díky divákům.

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>