PRAŽSKÝ DIVADELNÍ FESTIVAL NĚMECKÉHO JAZYKA

2012-10-30 11:31

2 - 13.11.2012, Praha
www.theater.cz

Kdo se směje naposled?
 
Pražský divadelní festival německého jazyka se uskuteční již po sedmnácté. V barrandovském filmovém ateliéru a na předních divadelních scénách jako je Stavovské divadlo, Nová scéna, Divadlo Komedie nebo Státní opera  uvedeme  patnáct představení šesti zahraničních a jednoho českého divadelního souboru. Součástí programu je také divadelní výlet do berlínské Volksbühne,
švýcarská  videoinstalace, bonusová nabídka v podobě  zákulisní prohlídky ateliérů a fundusu Barrandov Studio a samozřejmě i  diskuse s tvůrci a publikem. Festival nabídne divákům téměř 5.000 míst, prodej vstupenek zajišťuje již tradičně prodejní síť Ticketpro.
Nad letošním ročníkem festivalu svou záštitu poskytli prezident České republiky Václav Klaus, spolkový prezident Rakouské republiky Heinz Fischer, prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck, spolková prezidentka Švýcarské konfederace  Eveline Widmer-Schlumpf, dědičný princ  Alois von und zu Liechtenstein, předseda vlády Lucemburského velkovévodství
Jean-Claude Juncker, předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR  Miroslava Němcová a radní hlavního města Prahy Václav Novotný.

17. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka začal už divadelním výletem do Berlína, kde jsme v berlínské Volksbühne mohli vidět inscenaci Mumly, mumly režiséra Herberta Fritsche. Diváci zažili mimořádně zábavný večer plný skvělých hereckých výkonů v nápadité scénografii – Herbert Fritsch, režisér a autor scénografie, za ní obdržel prestižní titul Scénograf roku časopisu Theater heute. Za krátkou dobu své existence se berlínská inscenace dvouslovného textu Dietera Rotha stala v Berlíně skutečně kultovní událostí  – zdaleka nejen pro svůj vtip, herecké nasazení, barvitou a proměnlivou scénu a hudební doprovod.
     Videoinstalace švýcarského umělce Matse Stauba s názvem Svátky nás nutí zamýšlet se nad průběhem vlastních životů. Nejrůznější osoby přemýšlejí, rekapitulují, vzpomínají, počítají. Mats Staub jim totiž položil otázku, na kterou mají odpovědět číslicí: Kolik lidí jsi poznal za posledních dvanáct měsíců? Kolik povolání jsi vykonával?
Kolik máš přátel, na které se můžeš spolehnout? Dotazovaní někdy odpovídají váhavě, někdy okamžitě, do výrazu jejich tváří se promítají celé příběhy. Především tu ovšem jde o rozpomínání. A někdy vůbec není snadné, pokládat si otázky k vlastnímu životopisu! Videoinstalace bude součástí programu „Festivalu“ a bude jej doprovázet v barrandovských ateliérech a v Divadle Komedie.
     Samotný pražský program letošního ročníku otvíráme v pátek 2. listopadu 2012 mnichovskou inscenací hry R. W. Fassbindera  Hořké slzy Petry von Kant v režii  Martina Kušeje. Tématem dnes již klasického textu je neslučitelnost lásky a peněz, jakož i otázka, co znamená mít moc nad potřebou lásky u toho druhého. Šest žen se v luxusním apartmá schází k emocionálnímu souboji. Ústředním bodem je bláznivé vzplanutí mezi úspěšnou módní návrhářkou Petrou von Kant a mladou, ovšem nemajetnou Karin Thimmovou, která ví jak profitovat z Petřiny hysterické zamilovanosti. V hlavní roli inscenace mnichovského  Residenztheateru vystoupí  vynikající  Bibiana Beglau,  nominovaná za tento herecký výkon na „Herečku roku“.  Inscenaci jsme pro její velkolepou scénografii a technickou náročnost umístili do pražských Filmových ateliérů Barrandov.
     I letos myslíme i na divadelní dorost. Nejmladší diváci uvidí slavnou pohádku bratří Grimmů Červená Karkulka v režii  Astrid Howard a v produkci lucemburského  Traffik Theateru. Tato imaginativní inscenace vychází z ruské matrjošky, rozebíratelné dřevěné panenky, pohádku chápe mimo jiné jako iniciační příběh, příběh o  holčičce, která má poprvé dovoleno opustit bezpečí rodičovského domu.  Daniel Tanson, hlavní představitel, vypráví napínavě, s ironií a neslýchaným šarmem. V boji o přízeň publika s ním ovšem soupeří jeho kolega, violoncellista. Duo umělců tak vytváří vizuální hudební hru zcela ve službách emocionality příběhu. Červená Karkulka, intimní divadelní hra pro děti vzniklá ze směsi hudby, slov a objektového divadla, přináší okamžiky napětí i drsné krásy.
     Pražský divadelní festival německého jazyka každoročně uděluje Cenu Josefa Balvína  za nejlepší inscenaci původního německy psaného textu vzniklého po roce 1900, která byla uvedena na území České republiky v uplynulé sezóně. Cílem soutěže, která probíhá celou divadelní sezonu, je podpořit umělecky kvalitní inscenace německy píšících autorů na českých scénách,
přispět ke zvýšení povědomí o českém divadle v německy mluvících zemích. Letošním laureátem je inscenace textu Rolanda Schimmelpfenniga Arabská noc v režii Martina Glasera nastudovaná v Moravském divadle Olomouc. Cenu Josefa Balvína inscenace získala za mimořádné režijní vedení, nápaditou scénografii a silné herecké výkony. Uvidíte, co všechno se může stát, když ve
věžáku na anonymním sídlišti neteče voda a zlobí výtah.
    Proslulý cyklus Richarda Wagnera Prsten Nibelungův jako rozhlasová hra vytvářená před naším zrakem? Kaminski ON AIR dechuje novodobě a razantně, dojemně a komicky nový život známým příběhům. Když zavřete oči, sledujete rozhlasovou hru, když je necháte otevřené, vidíte, jak vzniká: v atmosféře dílny na divadelním jevišti, kde se z mikrofonů, nástrojů a kuriózních
rekvizit k utváření ruchů stává scénografie. Ve fantazii diváků se vše propojí do hotového příběhu, do "trojdimenzionální živé rozhlasové hry". Kaminski ON AIR vypráví během čtyř večerů „Gesamtkunstwerk“ Richarda Wagnera  – monumentální, fascinující a bezedně hluboký příběh o Nibelungově prstenu – bez dechu, v destilované podobě a zcela novým způsobem, jako bizarní putování Wagnerovým libretem. Krádež rýnského zlata rozpoutá bez výjimky všechno, nad čím se světu dodnes tají dech: nezvladatelnou lačnost, bezbřehou lásku, bytostnou nenávist, sžírající závist, nevyhnutelný boj o osobní svobodu. Čtyři díly (Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů) plné vtipu a komiky, dokonce i slapsticků, pak ovšem zase hluboce tragických tónů i něžného balancování na hranici mezi naprostým tichem a nádherným patosem se nezadržitelně řítí do apokalypsy. A to je velká zábava, protože PRSTEN je jako život sám!
     Vídeňský  Burgtheater se letos představí inscenací komedie Heinricha von Kleista  Rozbitý džbán v režii jeho intendanta Matthiase Hartmanna. Ve vesnici u Utrechtu potkává brzy po ránu písař Licht v kanceláři žalostně zřízeného rychtáře Adama. Naneštěstí hned začíná soudní jednání a žalobci už čekají. Ještě ke všemu je ohlášena návštěva soudního rady Walthera. Ten by se dnes chtěl zúčastnit jednání v rámci své revizní cesty, což je pro rychtáře velmi nepříjemné, protože nemůže najít svou úřední paruku… Zapeklitý případ jednoho rozbitého džbánu otvírá černé svědomí rychtáře Adama, je stále jasnější, že bude muset soudit své vlastní pochybení. Ve Stavovském divadle uvidíme dokonale sehraný herecký ansámbl vídeňského Burgtheateru v hlavní roli se skvělým  Michaelem Maertensem. Rozbitý džbán ukazuje na modelu jedné vesnice, jak lidé ztrácejí důvěru ve vrchnost, která se neřídí právem, ale mocí!
     Z Lichtenštejnska letos přivezeme inscenaci s názvem Dědictví v režii autora textu Sebastiana Frommelta a v produkci lichtenštejnského Theater am Kirchplatz. V domě nedávno zesnulých rodičů se odehrává setkání dvou bratrů a jedné bouřící se manželky. Pod tíživým dojmem kletby, jež prý na rodině spočívá, se přítomní musí poradit o budoucnosti třetího bratra, který trpí autismem a žil tedy doposud v péči rodičů. Dědictví je hrou o lásce, vině, zármutku, pomluvách, podezřeních a touhách.
     Program 17. ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka uzavře dnes již proslulá inscenace hry Španělská mu(š)ka v režii  Herberta Fritsche z berlínské Volksbühne am Rosa-Luxemburg Platz. Jeviště Státní opery Praha se naplní měšťanským kobercem s pestrým vzorem, na němž se odehraje perlivá komedie prohřešků a záměn, uvidíme energického Wolframa Kocha v roli fabrikanta Klinkeho, jako jeho manželku  Sophie Rois, která byla za tento výkon  zvolena časopisem Theater heute  Herečkou roku, a řadu dalších hereckých es v nečekaných partech.
Vroucně se tu na sebe vrhají: muž a žena, slečinka a ctitel, bratr a sestra. Představy o morálce se ukazují jako licoměrnost a vedou ke zmatku kolem jednoho nemanželského dítěte, zmnoženého otcovství, nevítaného zetě a jedné tajuplné tanečnice, Španělské mušky. Herberta Fritsche na divadle nejvíc zajímají těla herců, zvuk prostoru, grimasa, sexuální prohřešky a měšťácká strnulost! Komedie plná záměn o staroberlínském obchodníku s hořčicí Klinkem to předvádí fulminantním způsobem! Inscenace byla rovněž pozvána na prestižní berlínské Theatertreffen.
     Také během letošního ročníku festivalu se můžeme těšit na  diskuse s režiséry, tvůrci, dramaturgy a herci, jež se budou odehrávat po představeních v pražských divadlech. Těšíme se na Vás v hledištích pražských divadel!

Kdo se směje naposled?
     Každý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka mívá v posledních letech podtitul. Ten letošní, uvozující 17. ročník, končí otazníkem. Jistě se shodneme, že smích je výrazem pozitivního emocionálního stavu, reflexivním procesem, který zapojuje nejen naše mimické svaly. Ale pozor  - komično často slouží vtipu jen jako fasáda, vztahy mezi komikou a vtipem nejsou tak jednoznačné a jednoduché, smích může bolet, drásat a strašit nebo zastírat bolest. Smějeme se tomu, co neznáme, často se bohužel smějeme i ze strachu, smíchu užíváme také na obranu. Žijeme ve složité době, která nepřeje kultuře, finanční škrty se staly standardem, už se jen dokážeme rozčilovat nad jejich výší. Takže si možná jednou škrtneme celou kulturu a tím celý, smysluplný život. Nebo škrtneme něco jiného? Kdo se bude smát naposled? 

• festival, Pražský divadelní festival německého jazyka, divadlo