Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Vaření bez receptu

2013-10-07 20:51

Studio Hrdinů ve Veletržním paláci uvádí inscenaci Mileniny recepty, ve které ožívají osudy a myšlenky Mileny Jesenské a její dcery Honzy Krejcarové.
 
„Autorská inscenace Mileniny recepty pojednává o skutečných osudech Mileny Jesenské a Honzy Krejcarové, které se staly výchozím materiálem dialogu dvou žen, matky a dcery, rekapitulujících svůj život v kuchyni – centru domova a rodinného života, který ani jedna z nich v harmonické podobě nikdy nezažila. Jejich příběhy jsou plné protikladů, stejně jako jejich charaktery. Neustálý pohyb mezi vznešeností a přízemností, krásou a ošklivostí, luxusem a nedostatkem, ideálem duchovní čistoty i nejnižšími pudy určuje hranice jejich existence na pomezí reality a vysněných představ.“ Tolik ze synopse Studia Hrdinů.

K přiblížení inscenace je dobré ještě několika slovy představit příběh méně známé ženy z ústřední dvojice hrdinek - příběh Honzy Krejcaré. Jedenáctiletou Honzu, jejíž matka, Milena Jesenská, zemřela v koncentračním táboře, vychovával dědeček Jan Jesenský. Ten zemřel, když bylo Honze devatenáct let. Snad proto, že tak brzy přišla o blízké a nikdo jí nepředal praktické rady pro život, pracuje Honza, pokud vůbec, v podřadných profesích, a péče o domácnost a rodinu (čtyři děti s různými otci) jí je zcela cizí.  Za jeden rok rozhází po večírcích zděděný milion korun a od té doby žije „z ruky do huby“. Ačkoli žádná krasavice, má prý neuvěřitelný sexappeal (také díky intelektu a bohémské povaze) a nespočet partnerů (mezi nimi byl například Egon Bondy)...

V reálu (tedy na divadle) se však avizovaný vztah mezi oběma osobitými ženami – matkou a dcerou, stejně jako za jejich života, nedaří nalézt. Scénář, vyabstrahovaný zhusta ze zápisů jejich myšlenek, působí prakticky po celou dobu představení jako dva nezávislé monology, anebo spíš nahlas přečtené (a na první dobrou nezpracovatelné) texty, v nichž se nezapře, že jde, nebo minimálně šlo, o zápis – tedy především literární dílo.       

Od možnosti uchopení textu vás bude vzdalovat i jeden z hereckých výkonů. Zatímco Ivana Uhlířová jako Milena Jesenská se může ukrýt pod teatrální, přehrávající maskou na pomezí grotesky, Naďa Uhlířová je v realistickém vyobrazování problematické osobnosti Honzy Krejcarové sama. A to doslova. Předlouhé monology plné invektiv a vulgarismů odříkává takřka akademickým, často už nudným způsobem - nedaří se jí sloučit obsah s interpretací. Filosofické myšlenky Krejcarová propojovala se zemitostí toho nejtvrdšího stupně a především v těchto momentech energie na jevišti padá pod bod mrazu. Každá „pr...l“ nebo „ku....a“ by měla jít přece od plic a rozhodně bez studu za vypuštění z úst.  

I přes hluboké osobní sympatie k práci tvůrčího týmu Studia Hrdinů, postaveného zčásti na dědictví bývalé éry v Divadle Komedie, budou Mileniny recepty v režii Kamily Polívkové a s dramaturgií Jana Horáka nesmírně náročným, přestřeleným intelektuálním soustem, a to, odhaduji, tak pro 90% diváků.
Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>