Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Kurz negativního myšlení

2010-05-22 00:00

Razantní způsob jak se vypořádat s ranami osudu je námětem nejnovější hry Švandova divadla. Její protagonisté vám ho vyloží velmi naturalistickou formou třeba už 24.5.

Chcete-li přestát všechny životní prohry a vyjít z nich nakonec jako vítěz, buďte k sobě poctiví, přestaňte se schovávat za rádoby pozitivní přístup a pusťte ven všechny negativní myšlenky a pocity. Alespoň ve hře Kurz negativního myšlení, nastudované ve Švandově divadle podle celovečerního filmového debutu norského scénáristy a režiséra Barda Breiena, to funguje.

Nastavené zrcadlo

Film a po něm i hra si bere na paškál všechna ta samospasitelná terapeutická sezení, která mají v tomto případě pomoci lidem vyrovnat se a naučit žít s fyzickým handicapem. Autor tím reagoval na křečovitý trend ve společnosti, kde se, podle jeho slov, všichni soustředí na to být v jednom kuse pozitivní. Příběh není inspirovaný žádnou konkrétní osobou, ale vychází z jeho osobních zkušeností z práce s alkoholiky na detoxu: „Potkal jsem tam spoustu zajímavých, negativních osobností. Ale víc je to o dvojlomnosti ve mně samém, to asi spousta lidí zná, ten boj mezi pozitivitou a nadějí a potřebou destrukce."

Snímek se stal v roce 2007 diváckým hitem karlovarského festivalu a odnesl si odsud hlavní cenu za režii. Pokud jste ho neviděli ve Varech, před časem ho uváděla také Česká televize. Ať už Vám vyvstane v paměti nebo je pro vás úplnou novinkou, na divadelních prknech má stejnou výpovědní hodnotu, ale díky přímému kontaktu působí autentičtěji.

Přestože autoři inscenace varují, že tentokrát nepůjde o žádnou taškařici jako v předchozí severské inscenaci Kdo je tady ředitel, nudy se bát nemusíte. O humor a šílené situace není nouze, tedy o značně drsný humor, odhalující protagonisty téhle seance až na kost. Inscenace kombinující psychologické drama se sžíravou černou komedií má však právě absurditou, která se přetavuje na humor s tou předchozí přeci jen něco společného.

Zaručený recept - léčba šokem

Hlavní postavou je Geirr, po autonehodě upoutaný na invalidní vozík a ještě k tomu impotentní, který se ani po dvou letech nedokázal se situací vyrovnat a trápí nejen sebe, ale i svou manželku Ingvild, pro níž, ze svého pohledu, představuje obtížné závaží a dělá všechno proto, aby jí ho zbavil. Ta se upne na poslední možnost, jak jeho veskrze negativní přístup zvrátit a pozve na návštěvu k nim domů skupinu tělesně postižených, se kterou pracuje nechutně pozitivní a sebevědomá psycholožka Tori. Cílem je probudit pomocí názorné ukázky pozitivního myšlení v Geirrovi motivaci, jak jinak než pozitivní.

Když se dostaví ona žalostná skupinka, odmítne s ní Geirr nejdřív komunikovat, ale sílící nátlak ze strany terapeutky i manželky do dožene k protiútoku, který se změní pro všechny zúčastněné ve skutečný očistec. Brzy zmizí široké úsměvy, v nichž se skrývá hořkost poznané pravdy.

Terapeutka situaci nezvládne a zbaběle vyklidí pole, vyzývajíc své pacienty, aby šli s ní. Ti odmítnou a podstoupí živelnou Geirrovu terapii, v níž nechybí alkohol, drogy či ruská ruleta. Úsměvy padají a nahrazují je obvinění, výčitky, doznání i milostné návrhy, které nezůstávají bez odezvy. Ač se zdá, že se tu všechno zvrhlo a Geirr je přinejmenším ďáblův advokát, tahle očistná kůra má nečekané výsledky - dodá všem odvahu podívat se na skutečnost realisticky, což je první krok ke svobodě, ne-li fyzické, tak duševní.

S rolemi srostlí

Do role Geirra obsadil režisér Daniel Hrbek na scéně Švandova divadla už prakticky zdomácnělého Michala Dlouhého, jehož tradiční plné nasazení dodává sarkastickému vzteklounovi na opravdovosti a uvěřitelnosti. Možná by jen mohl maličko ubrat ve svém typickém rozhořeném projevu na důrazu slov, kterým v danou chvíli jakoby sklouzával do jedné unifikované postavy. Naštěstí jen na krátký čas. Ztrápená manželka připadla Kristýně Frejové, které tak rozšířila plejádu štěstím opomíjených žen. Tentokrát jí alespoň scénář nepředepsal odkvétající ženskost a dovolil jí rozehrát více charakterových poloh.

Se ztrátou svůdnosti i důstojnosti se tu potýká všemi členy rodiny opuštěná Lillemor, trpící neurotickým strnutím šíje, v podání na své dřívější domovské scéně hostující Jaroslavy Pokorné. Ještě více na dně se zdá být mrtvicí z aktivního života vyřazený Asbjorn, v civilním uměřeném a právě proto velmi uvěřitelném podání Miroslava Hrušky, jehož flegmatičnost a neschopnost mluvit se nakonec ukáže jen jako zástěrka před dotěrným rozkazováním terapeutky Tori, která ostatně není tak veskrze pozitivní, jak by okolí ráda namluvila.

A nakonec je tu trvale šťastná Marte, která za své úplné ochrnutí vděčí nedostatečnému manželovu jištění při lezení po skalách. Její neustále nasazený až imbecilně pozitivní úsměv jí vymezuje málo sympatickou úlohu. Jenže při posunu děje je zbytkem skupiny označena za nejnešťastnější, což se ukáže jako dobrý pozorovací odhad a Eva Leimbergerová, která má pro změnu ve Švandově divadle už pomalu ale jistě statut naivek, může obecenstvo přesvědčit o opaku a přetáhnout na svou stranu. V tom jí napomáhá Gard Kamila Halbicha, kterému hra na pravdu postupně strhává roušku oddaného soucitného manžela.

Opomenout nelze jak spolupráci s Janem Potměšilem, který k realizaci specifického tématu přispěl mnohými cennými radami a postřehy, nejen v pohybové oblasti, tak architekturu scény, jež je dílem Petra Masopusta, a který se musel vypořádat s jevištní podobou patrového domu včetně úprav pro mobilitu vozíčkáře a mola vedoucího do jezera, které symbolicky naznačil rampou zabíhající do hlediště.

Informace na závěr

Hra Kurz negativního myšlení měla premiéru 27. dubna 2010, nejbližší představení se hraje 24. května. Více o inscenaci a termínech dalších představení se dočtete zde

Foto: Martin Špelda
 

Zuzana Ottová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>