Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

NEVĚŘTE ŘEDITELŮM A HERCŮM UŽ VŮBEC NE!

2009-11-19 10:58

Divadelní adaptace stejnojmenného filmu Kdo je tady ředitel? je sice především bláznivou komedií, ale vykresluje lidské charaktery a vztahy na pracovišti natolik věrně, že si po jejím zhlédnutí už nemůžete být jisti, co je váš kolega opravdu zač. Uvádí Švandovo divadlo.

O tom, jak to chodí v dánských firmách asi u nás ví málokdo, a o tom, jak se obchoduje s islandskými byznysmeny asi ještě míň. Pokud jste ovšem neviděli film Larse von Triera Kdo je tady ředitel?, anebo nejnověji jeho divadelní zpracování ve Švandově divadle pod taktovkou Daniela Hrbka. Snadno tak zjistíte, že lidé jsou v základu všude stejní, tedy až na Islanďany.
           
Lars von Trier ovšem nijak neznámý není, je autorem proslulých filmů jako například Dogville a Manderlay, a i v případě komedie Kdo je tady ředitel? je hlavním tématem manipulace s lidmi. Přidejme ještě vždy přítomný egoismus, strach z nicoty a zapomnění a touhu zalíbit se, kterými trpí oba hlavní hrdinové a osa příběhu se začíná rýsovat.
 
Záchodová generálka na generálního
Ten odstartuje v poněkud nepatřičném prostředí pánských záchodků, kde se koná konspirační schůzka skutečného a fiktivního ředitele IT firmy, a možná už samo místo předurčuje, jakou naději na úspěch celé "divadýlko" má.

Ravn založil před deseti lety firmu, která má nyní velmi slušnou cenu, takže nejrozumnější je, prodat ji, dokud si tak dobře stojí. Má to však háček, Ravn se jaksi před kolegy, kteří mu pomáhali impérium vybudovat, nezmínil, že on je jeho majitelem i ředitelem. Důvod je sice bláhový, leč prostý. Ravn ví, že ředitel musí vydávat i příkazy, a ty jsou většinou nepopulární. A právě to je problém, protože on chce být vždy a za všech okolností miláčkem davu.
 
Vymyslí si tedy fiktivního ředitele, který s firmou komunikuje jen prostřednictvím mailů a dopisů, které posílá sám. Jenže teď nastal čas, aby se ředitel dostavil osobně a podepsal prodej s netrpělivým islandským zájemcem. Protože Ravn nemá odvahu přiznat, že je ředitelem, natož, že chce své kolegy podfouknout a připravit je o zaměstnání, rozhodne se najmout pro tento účel neúspěšného herce Kristoffera. Ten vidí v "roli" ředitele velkou příležitost prokázat svůj talent, ale není zas tak mimo, aby neměl obavy z toho, představovat ředitele reálné firmy, když o počítačích a informačních technologiích neví zhola nic.
 
 
Nesnadná role ředitele...
Po krátké, leč náročné záchodové generálce ředitelova entrée, se Kristoffer Ravnovi upíše na smlouvu o mlčenlivosti a vyzbrojen Ravnovým: „Říkejte na všechno "ano“, a kdyby bylo nejhůř, musíte být direktivní. Nekompromisní a trvat na svém. Jste přece ředitel!“, vykročí vstříc největší roli své kariéry. To, že se slůvkem "ano" dlouho nevystačí a naopak mu způsobí nemalé pracovní i osobní potíže, netřeba skoro dodávat.
 
Zaměstnanci jsou naivní jako děti, a jejich skutečný i fingovaný ředitel jsou dvě velké děti, neschopné unést odpovědnost a důsledky svých činů, zato stále připravené něco hrát. I když nutno přiznat, že herec v sobě nalezne překvapivě více odpovědnosti a smyslu pro kolegialitu, ale všechno má své meze a přízeň je potvora vrtkavá, to už Kristoffer ví, a tak jednu příležitost neváhá vyměnit za jinou, zvláště, když se jedná o jeho milovaného autora Gambiniho, stejně nepochopeného jako je on sám. Když najde spřízněnou duši, asi jedinou ve vesmíru, která tohoto autora obdivuje, vůbec mu nevadí, že je jím do té chvíle úhlavní nepřítel, který svým egocentrickým a tvrdě obchodnickým přístupem hodlá zasáhnout do životů všech zaměstnanců.
 
Potom už je jedno, kdo je skutečně ředitel, víc záleží, kdo je jaký člověk. A to jednoznačné není, protože postavy nejsou, stejně jako skuteční lidé, vůbec černobílé.
 
Dlouhý i Halbich jsou jako opravdoví
Režisér Daniel Hrbek, prý měl o výběru postav jasno hned, jak se začal myšlenkou převedení filmu na divadelní prkna zabývat. V postavě Kristoffera si okamžitě představil Michala Dlouhého a do postavy Ravna si zase dosadil Kamila Halbicha. Jistě, herce svého souboru dobře zná a ví, co od nich může očekávat, ale možná ani on netušil, jak moc opravdově budou působit.
 
Kamil Halbich jako Ravn je zpočátku se svým řešením situace spokojený, aby ke konci hry svým pohledem spráskaného psa vysílal do všech stran prosebné volání: "mějte mě všichni rádi" a Michal Dlouhý je Kristofferem, tělem i duší. Jako vždy hraje s vervou sobě vlastní, takže z jeviště odchází o nějaké to kilo lehčí. Rolí islandského byznysmena se jako host doslova prořve herec ND Alexej Pyško a je jasné, že ze všech nejméně, byste chtěli mít za šéfa právě jeho. Překladatel sotva stačí vodopádu islandských nadávek, kterými komentuje prodlužování podpisu smlouvy.
 
Nesourodou, ale pevně spolu držící skupinu zaměstnanců firmy, z nichž někteří spíš připomínají chovance psychiatrického ústavu hrají Klára Cibulková, Klára Pollertová-Trojanová v alternaci s Janou Strykovu, Eva Leimbergerová, Luboš P. Veselý, Robert Jašków a Pavel Juřica j.h. Druhou stranu zastupují právnička a bývalá manželka Kristoffera v podání Kristýny Frejové a jako překladatel Jaroslav Šmíd.
 
Pokud máte rádi trochu drsný humor a také na divadle byste rádi viděli akci, nikoliv jen pronášení vybroušených veršíků, pak tihle dva ředitelé budou bezesporu vaši hrdinové.
Na každý pád strávíte příjemný a zábavný večer se společnosti jedné z nejlepší současných her Švandova divadla.
 
 
 
 
 
 
 
 

Foto: Petr Pustina a Švandovo divadlo
 
 
 

 

Zuzana Ottová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>