Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Je podvodník ve světě plném podvodníků oběťí?

2012-04-26 07:28

Po podzimní premiéře Čechovových Sester si Divadlo v Dlouhé v zimě nadělilo uvedení další ruské klasické hry. Volba padla tentokrát na Hráče Nikaleje Vasiljeviče Gogola.   

V rámci inscenování tohoto slavného Gogolova námětu by bylo pohledem do historie k čemu vzhlížet. V roce 1982 uvedli Hráče v režii Ladislava Smočka v Činoherním klubu s takovými hereckými hvězdami jako Josef Abrhám, Petr Nárožný, Jiří Kodet nebo Oldřich Vízner a stejně úspěšný jako inscenace byl i televizní záznam z představení. V Dlouhé se chopili režie hned dva režiséři - Jan Borna a překvapivě také především herec Miroslav Hanuš. Do hlavní role Ichareva neváhali obsadit Jana Medunu, který je v souboru poměrně nováčkem (alespoň v porovnání se jmény jako Vondráček nebo Táborský...). V době, kdy se rozjížděli soudní přelíčení s předními českými politiky podezřelými z korupce (sami často připomínající divadelní frašku), se nezdá být nasazení titulu právě neaktuální. Režie z toho i částečně těží a do hry zařadila několik jasných narážek. Možná je škoda, že se víc a těsněji nepřimkla ke gangsterské stylizaci (klobouky, dlouhé pláště, pouzdra na hudební na nástroje v kterých byste čekali zbraně a také hudební motivy a písně), kterou „nakousla“ na začátku inscenace, a že čistěji nevyužila pověstných hudebních schopností souboru. Každopádně, když se karetní hráči stávají částečně i hráči – muzikanty, není to špatný vtip. Jinak není původní Gogolův text nijak výrazně aktualizován. Některé změny tu přece jen patrné jsou – například z bankovního úředníka Zamuchryškina udělali v Dlouhé bankovní úřednici Zamuchryškinu (Marie Turková v alternaci s Ivanou Lokajovou) a pozměněn, respektive zacyklen byl i konec hry. 



Děj se odehrává v zaprášeném hotelu na maloměstě,  kde si větší i menší lži a úplatky podávají kliku. Nový host hotelu Icharev (sám podvodník a narcis) je nakonec „absorbován“ skupinkou karbaníků, v níž nikdo ani na chvíli nepřemýšlí o poctivé hře. Může být podvodník ve světě plném podvodníků považován za oběť? Jinak poměrně klasická scénografie Jaroslava Milfajta upgradovala jeviště o další jeviště, stvořila vlastně divadlo na divadle a dala tak prostor k jakémusi vypadávání ze hry – najednou jako by postavy vystoupením ven získávaly sami nad svým jednáním přehled. „Hráči jsou hra o tom, jak podvodníci podvedou podvodníka, a máme pocit, že v současné době téměř není aktuálnějšího tématu. Doba se za 200 let bohužel nehnula a dnes vlastně žijeme v hodnotovém světě Gogolovy hry. V situaci, kdy si ani podvodník není jistý před ostatními podvodníky. Velmi bychom stáli o to, aby se nám Hráče povedlo zahrát nejen jako grotesku, ale také jako detektivku, která bude pro diváky skutečně napínavá. Příběh, odehrávající se v umělém, zinscenovaném světě, který hlavní hrdina vůbec neprohlédne a my jako diváci také ne. Byli bychom rádi, kdyby naše inscenace byla zároveň aspoň trošku existenciální a končila opravdovou hrůzou člověka, který najednou vůbec neví, jak se pohybovat ve společnosti, jež pro něj nemá žádná pravidla,“ říkají o hře režiséři Jan Borna a Miroslav Hanuš.





Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>