Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Bukowskiho Hosté v Disku: „hra“ o žití a soužití (1)

2011-12-06 19:54

V Divadle Disk hrají od prosince výbornou a znepokojující hru Olivera Bukowského Hosté...  

Tomu, kdo zná alespoň něco z repertoáru divadla Komedie, zvláště pak německé sezony, bude po pár minutách jasné, že hra Hosté, jíž uváděla i Komedie, mu něco připomíná. Minimálně díky jazyku - mnohdy toporně, ale účelně vršenému do neohrabaného slovosledu, z jehož obsahu vytéká jakýsi zahnívající symbolismus. Podobně jako u Wernera Schwaba nebo u Elfriede Jelinekové jsou jazyk a téma nerozlučně spjaty ve svazku, který tímto spojením nabývá na účinku. Neustále si uvědomujete, že něco je zde deformované, nemocné, uvedeno ad absurdum vlastně i úchylné. Překlad Tomáše Kafky lze považovat v tomto směru za kongeniální. A ne náhodou získal autor hry Oliver Bukowski za tento kus v roce 1999 Mühlheimer Dramatikerpreis - nejvýznamnější německé ocenění pro současnou divadelní literaturu.



S Hosty se ocitáme na vesnici (skutečné periferii daleko od „města“), kde se otvírá nový hotel „U Kačenky“. Pro Něho (Erika) a Ní (Kačenku) má být záchranou a cestou z bezvýchodné situace. Zde by se mělo dařit nejen finančně, ale i lidsky, zde by měla být založena rodina. Jenže jde o přestavěný prasečák a ten idylický vztah? To je pozlátko postavené na haldě výkalů. Bukowski to naznačuje od první chvíle notnou dávkou sarkasmu. Utopický hoteliérský projekt se navíc stává nadějí pro ostatní obyvatele vesnice - ztracence v novém světě, v jistém smyslu fanatiky i lenochy zároveň, alkoholiky, Egon Bondy by řekl prcálisty, odříznuté a nedoceněné osobnosti. Všichni čekají na první hosty jako na spasení a po dlouhých týdnech host přichází...



Hru Hosté lze interpretovat jistě několika způsoby. Šlo by se těsněji přimknout k reáliím počátku 90. let ve východní Evropě - respektive bývalé NDR (však ono to od českých reálií nebude tak daleko), kdy došlo k všudypřítomnému podnikatelskému nadšení a boomu a především k výměně společenských hodnot. Něco jako úspěch, zvláště pak finanční, tedy vydělat za každou cenu „love“, mohlo před rokem 1989 především na zapomenutém venkově málokoho zajímat. I z našeho prostředí asi každý zná nějaký příběh rozvratu, co všechno byla nejen ona první podnikatelská generace ochotna úspěchu obětovat...



Pomineme-li, že se spolu s postavami ocitáme kdesi na periferii (v kostýmech se sice objeví směšné německé pumpky, ponožky a kšandy, ale také se identifikujete se známými českými modráky, hadovkou, pivem a buřty), asi v 90. letech, vychází Hosté z rukou hostujícího režiséra Štěpána Pácla spíše v rovině obecné. Místo aby se přikláněl k časovému a místnímu určení, je výsledkem zevšeobecňující obraz. Připustíme-li si na něj upřímně pohlédnout, je to obraz dnešní společnosti se všemi jejími krizemi - ekonomickou, etickou, hodnotovou, náboženskou, rodinnou i mezilidskou...



Text Hostů si dramaturgové v Disku mírně upravili. Například ve jménech postav jde bezesporu o dobrý krok, usnadňující lepší uchopení charakteru. Například Kathrin je Kačenka (což je typicky české, evokuje to jednoduchost a obyčejnost, a zároveň má dráždivý podtext), anebo věčně zpitý farář Lutz je Lulan, což podtrhuje jeho zhýralost nejen v chlastu... Premiérová inscenace v Disku měla trochu pomalejší rozjezd. Prvních několik obrazů k sobě tempem a v práci s prostorem nesedělo úplně přesně. Studenti 4. ročníku činoherního herectví DAMU také nebyli úplně uvolnění, což lze jistě přiřknout premiérové nervozitě, nicméně vše se to začne vynahrazovat ještě před polovinou představení. Od té doby totiž Páclova inscenace po všech stránkách přirozeně vzlíná, aniž by se tlačilo zbytečně na pilu, a dovádí diváka tam, kam má. K přemýšlení o světě kolem nás. Jestliže jedné z postav - paní Stoklasové, která na venkov přišla dobrovolně z „naší metropole“, jak deklamuje, chyběla ve městě opravdovost, zde ji tedy má. A opravdovost se v Bukowského utopickém obraze rovná šokujícně upřímné ztrátě mezilidských vztahů, vlastním zájmům a krutosti: „Sousedů tu máme spoustu, ale sousedství žádné.“ Aneb je v tomto světě, v této hře o žití a soužití, kdokoli kdykoli opustitelný?
Tomáš Kůs

Komentáře (1)

Host 2011-12-09 09:54:19
Sousedství je plná prdel, ale sousedi žádní!

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>