Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Srdce z nepovedené transplantace

2010-02-14 00:00

Projekt England je experimentálním divadelním formátem, který vás nejprve netradičně provede aktuální výstavou v Meet Factory a až poté se promění v jasnější divadelní tvar. Prostorám Meet Factory sedí vyhraněný text Tima Crouche jako dobře střižený oblek.

Hru England napsal Tim Crouch pro Fruitmarket Gallery v Edinburgu. Jeho text byl tedy od počátku koncipován tak, aby se předváděl v prostředí, kde vás obklopuje výtvarné umění. V první půli se jedná v podstatě o monolog mladé ženy, jejíž přítel se živí obchodováním s uměleckými díly. Tento monolog však pronáší ženská a mužská postava, což podtrhuje jeho chladné zabarvení. Sám Crouch si v originále mužskou postavu i zahrál.

V Meet Factory se rolí ujali Hynek Chmelař a Ivana Uhlířová, oba se strhující empatií. Stejně mrazivě jako přemýšlí (i když erudovaně) o artefaktech, se také „odžívá“ jejich partnerský vztah. Vše je v něm srovnané, čisté, jasně nalinkované, ale v podstatě bez ryzího citu. Ztrácí se zde i jména, a tak ženin přítel je prostě přítel: „Můj přítel si myslí, můj přítel říká...“ Vztah se dává divákům na obdiv neustálým „Podívejte!“, je to jako komentovaná prohlídka někde na zámku, ale máte skutečně pocit, že spolu s ženou si zrovna třeba prohlížíte album rodinných fotografií. Dle přítelova názoru, že: „Dobré umění je to, které se dobře prodává,“ jako by se zpřítomňoval i odhalovaný vztah obou partnerů.

Snobská idyla se začne krabatit až ve chvíli, kdy se ženina těla zmocňuje zhoubná nemoc. Dlouho si svoji situaci nepřipouští, snaží se navenek vypadat vyrovnaně jako dříve. Až do momentu, kdy poprvé ukáže slabost, svoji lidskou tvář. Už neřeší, kde se v ní berou slova, která najednou začne používat, a která jsou opravdová. Největším přáním je skončit to, skončit to co nejdřív.

Přichází střih a hra se přesouvá z výstavních prostor do divadelního sálu. Žena vyhledala kdesi v Asii manželku dárce srdce, které jí bylo transplantováno. Tato zápletka sama o sobě nabízí pro jevištní realizaci řadu nosných nabídek, které v režii Katariny Schmitt byly beze sporu využity. Irena Kristeková v pantomimické roli manželky dárce srdce působí jako éterické, ale nebezpečné stvoření, jako němý pták. Prolíná se zde osobní rovina se střetem západního stylu života s jinými kulturami, to vše na pozadí hledání přirozených hodnot života. Neevropský svět je pro nás obecně skleníkem, kam si bez skrupulí chodíme natrhat sladké plody. Můžeme si namlouvat, že svědomí uplatíme penězi, ale ani s novým srdcem nebudeme lepšími lidmi.

Další informace o představení najdete zde.

Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>