Archiv

Deadline aneb být o krok napřed (1)

2011-01-25 00:00

Na každého z nás čeká za rohem nějaký deadline... Z dílny Studia Studia Ypsilon nyní vychází inscenace Deadline. Autor a režisér Braňo Holiček, hudba Tomáš Klus, scéna Maxim Velčovský... 

Studio Studia Ypsilon vždycky tak trochu doplňovalo „tradiční“ repertoár Ypsilonky. Jeho diváky tvoří především mladá generace. Po úspěšném letitém tažení Jiřího Havelky a spol. na této scéně, se nacházejí ve Studiu pokračovatelé, kteří se soustřeďují, jak je zde zvykem, na autorské projekty. Jedním z nich je mladý režisér Braňo Holiček, který aktuálně nasazuje do repertoáru Studia inscenaci Deadline. 



Zavřete různé charaktery do jedné místnosti, zamkněte dveře a chvíli je tam nechte smažit. Dřív nebo později tu vznikne konflikt, ze kterého se lehko vytěží dramatická linie. V tomto směru nepřináší Deadline nic nového, podobný „systém“ se hojně objevuje jak v literatuře, tak ve filmu či divadle. Jenomže Holiček zavřel do jedné místnosti sedm kariéristů, u kterých touha po vyšplhání se na vyšší schod a to znamená také touhu po moci, znamená více než cokoli jiného. Jsou jí ochotni obětovat leccos... Manažerka Anna svolá na firemní party několik odborníků z různých oborů pod záminkou vytvoření nové buňky zaměřené na expanzi na high rizikové trhy a hledá mezi nimi leadera týmu.



Zpočátku idylický večírek s teambuildingovým nábojem se ale tak trochu vymkne kontrole. Rozehrává se na něm hra, ve které city musí stranou. Ve finále je každá z postav, ať už je to marketingovým slovníkem nabušený Norbert (Andrej Polák), Monika, která si svoji současnou pozici vysloužila přes postel (Barbora Vyskočilová), kokainový exhibicionista Ariel – respektive Libor (Tomáš Klus), životem předčasně semletý překladatel Michal (Daniel Šváb) nebo maminčin mazánek a mimoň Tomáš (Jakub Slach), ochotná se vyšplhat po zádech druhého. A co, že si ještě před malým momentem leželi v alkoholovém sentimentu v náručí. Nakonec vzniká vyhrocená situace, v níž nenávidí každý každého, nikdo nikomu nevěří a nebylo by daleko ani k zabití. Všichni jsou zapojeni do hry hledání krysy v týmu a všichni zároveň krysou jsou. Holiček rozsekává linii příběhu střídáním časových rovin, které působí jako sekundové flashbacky a vede inscenaci k překvapivé zápletce. Ve hře o moc se vždycky dřív nebo později najde někdo mocnější, někdo, kdo je o krok napřed. „V dnešní době stačí málo k tomu, aby člověk podlehl dojmu, že vládne světu. Že má moc, která ho opravňuje zacházet s lidmi jako s loutkami,“ říká režisér k projektu, pro který skládal hudbu Tomáš Klus a scénu si vyzkoušel Maxim Velčovský.   

        

Ptáte se, jak se designér jako Maxim Velčovský dostal ke scénografii? „Za všechno asi může náhoda a moje sbírka lisovaného skla, která obsahuje i návrhy od Jana Schmida. Jednou jsem Jana Schmida zahlédl v metru a jako fetišista sbírající sklo jsem ho v davu na Dejvické začal zpovídat. Vyptával jsem se na dobu, kdy odešel k divadlu a zanechal za sebou kariéru sklářského designéra. Měsíc po tom mi zavolal Braňo Holiček a zeptal se mne, jestli taky nechci odejít od skla k divadlu,“ popisuje své angažmá v projektu Velčovský. 



Foto Martina Venigerová

• divadlo, představení