Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Crash u potoka: Co se provalí o jedné svatební noci?

2012-05-21 13:30

Umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár zinscenoval s místním souborem vlastní text Crash u potoka. Ten je do současné doby převedenou divadelní adaptací více než 150 let starého románu Karolíny Světlé Kříž u potoka.

Gombárova volná adaptace zachovává románové postavy, charaktery i základní zápletku.
Anotace prozrazuje - Crash u potoka je příběhem mladé Evičky, odhodlané čistou láskou spasit svého milého Štěpána, který je tak trochu do větru... To by však bylo příliš jednoduché.



Po počátečních rozpacích, kdy se divákovi věší na krk otázka, co Gombára vedlo k tomu, uchopit příběh současnýma rukama (začátek hry je opravdu poněkud strnulý a prvky - často podružné „fóry“, které umisťují děj do současnosti, působí poněkud násilně a vykonstruovaně), přichází naštěstí úleva. Záhy objevíte princip jednoty místa, času i děje. Vše se odehrává během jediné svatební noci, v jedné místnosti venkovské vily (pravděpodobně kdesi na Moravě, kde lidové zvyky ještě tiše žijí - alespoň při zvláštních příležitostech). Jednoduše sevřenost, ze které není úniku, dává záhy prostor k otevírání temných zákoutí duše účastníků záměrně malé rodinné svatební oslavy. Dodejme, že novomanželé se znají pouhých 14 dní.



S vypitými skleničkami vše na malém prostoru brzo graduje, charaktery se obnažují na kost - jako bychom bolest byli schopni skrývat a hru na štěstí (navenek a pro ostatní) byli schopni hrát jen do určité chvíle. Nad tím vším doslova pluje z dnešního pohledu nadpozemská čistota nevěsty. Karolína Světlá píše, že v Eviných očích je něco velebného, nadpozemského. I Evička (Martina Krátká) se s Gombárovým vedením opravdu několikrát takřka vznese nad scénu, kde sledujeme vzájemně se překrývají mikropříběhy lidského zmaru. Tyto momenty jsou však jen jedním z příkladů silných inscenačních nápadů, kterým dobře slouží i scéna (vile dominují velká okna a za nimi trčí potemnělé obrysy holých větví) a kostýmy Evy Jiřikovské. Dominující je v inscenaci i hudební složka, jak reprodukovaná, tak živá. Jak bylo výše řečeno, některé „humorné hlášky“ (i současný text by se bez nich obešel) fungují a některé ne. Autoři si sami nazvali žánr Crashe u potoka trapnou komedií a těžko říct, jestli k jeho udržení za každou cenu, nedostávají sami sebe do pasti. Pro další uvedení by možná stálo za to tyto momenty zrevidovat, stejně jako dostanou šanci na reparát v podobě hodiny navíc díky posunutému času postavy na jevišti. Naštěstí to ale zásadním způsobem neubírá inscenaci na celkovém dojmu. Co mohou diváci očekávat shrnuje režisér Dodo Gombár: „Netroufám si nikomu nic radit ani doporučovat. Diváci by měli přijít s otevřenou myslí, nebudeme je šetřit nenáročným divadlem, ani je bezstarostně bavit. Doufám ale, že je budeme inspirovat. Vždycky očekávám diváka – partnera, věřím v něj.“

Tomáš Kůs

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>