Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Heda se vrací

2010-03-23 00:00

Je tomu stočtyři let co stála Ibsenova Heda Gablerová poprvé na jevišti Švandova divadla. Tehdy měla českou premiéru. Jaká je dnes, po tolika letech hraní v divadlech po celém světě? Tu současnou můžete poznat už 30. března.

Jak to u přepisů klasických děl bývá, rozdělila i nejnovější inscenace Hedy Gablerové ve Švandově divadle diváky a kritiky do dvou táborů. I když přenesení hry z konce 19. do druhé poloviny 20. století není u Ibsena tak razantní jako například u podobných experimentů se Shakespearem, je pro zastánce klasického zpracování tento posun a především úpravy a škrty v původním textu špatně akceptovatelný. Ti, kdo se ztotožňují s vizí režiséra Daniela Špinara, že toto Ibsenovo dílo vyzní daleko aktuálněji transformované do současnosti, budou spokojeni. Ke které skupině se přiřadíte, poznáte asi mnohem dřív než spadne opona.

Kdo je Heda Gablerová?

Pokud jste se s Hedou Tesmanovou, rozenou Gablerovou dosud neměli možnost seznámit, snad něco napoví její krátké CV: Heda stojí na prahu třicítky. Před časem se vdala a uvědomuje si, že by měla konečně dospět, zároveň se toho děsí. Dospět znamená odhodit bezstarostnost a žít podle nudných pravidel. Proto se přece nevdávala, naopak si od manželství slibovala, že za ni někdo převezme zodpovědnost, že se stále bude jen bavit a role mladé ženušky bude další hrou, i když dobře věděla, že tak jednoduchý zase život není, že je to jen její romantická a dětinská představa.

Možná by se jen dál nudila a prováděla malé soukromé vzpoury, kdyby jí do života znovu nevstoupila osudová láska - Eilert Løvborg. Snílek, stejně nezodpovědný, požitkářský, neklidný, vášnivý jako ona sama. To on je tou příslovečnou rozbuškou. Následný výbuch emocí rozmetá zdánlivý, až mrtvolný poklid rodinné vily a nemůže skončit jinak, než jak to u velkých dramat bývá.

Heda to nikdy neměla snadné

V době napsání hry spatřovali kritici v postavě Hedy často monstrum, zrůdný výplod autorovy fantazie, který nemá žádný předobraz v reálném životě. Dnes ji paradoxně někteří kritici označují za neaktuální, neboť podle nich má dnešní žena na výběr, může se postavit na vlastní nohy. Realita kolem nás, zaplněné psychologické poradny či diskuze na dámských webech i zprávy z černé kroniky dokazují, že syndrom "vdavek", vtloukaný do holčičích hlaviček konzervativními matkami a příbuzenstvem skoro se stejnou vervou jako kdysi, stále vytváří další a další Hedy Gablerové, které se se svěrací kazajkou manželství vypořádávají obdobnými excesy a najdou se i takové, které se bojí samostatnosti nebo jen nedokáží oželet pohodlný blahobyt a řeší svoji situaci radikálně jako Heda.

Rozporuplné jednání Hedy je vyústěním její výchovy. Kdo vyrůstá v rodině generála, bude jednou taky generálem nebo se bude naopak programově vyhýbat odpovědnosti, bouřit proti zaběhlým konvencím a řádu, ale zároveň se nedokáže zcela zbavit jistot, které toto uspořádání poskytuje. Proto hledá Heda útočiště v bezpečném manželství, s poněkud nudným leč snaživým mužem, který by jí stěží dokázal rozkazovat. Připočteme-li k tomu dobu, kdy byla hra napsána, a kdy měla dívka prakticky jen dvě možnosti, buď se narodila do natolik bohaté rodiny, že jí žádné existenční starosti v budoucnu nehrozily nebo se musela dobře vdát, má z řady vybočující hrdinka o bezvýchodnou situaci předem postaráno.

Co bylo dřív, představitelka nebo role?

Režisér Daniel Špinar od první chvíle viděl jako představitelku hlavní role Janu Strykovou nebo spíš obráceně, hledal výraznou roli, v níž by mohl herečku režírovat. Když mu bylo nabídnuto režijní hostování ve Švandově divadle a několik her na výběr, Heda Gablerová se ukázala tou pravou. Jana Stryková je, řečeno jeho slovy, přesně ten druh romantičky, která si klade přehnané cíle, a zároveň je natolik inteligentní, že si vzápětí dokáže odpovědět, že jejich naplnění je nereálné – a právě tenhle střet je stěžejní i pro postavu Hedy.

Nezbývá než dodat, že Jana Stryková představu "věčného dítěte" naplňuje i vzhledově. Éteričnost štíhlé postavy umocňují černé šaty, tmavé, uhrančivé a přesto plaché oči dokreslují podobu rozmazleného netrpělivého i naivního dítěte. Přidá-li herečka pochopení pro postavu a ukáže divákovi více vrstev jejího charakteru, postava ožívá a podmaňuje si nejen své spoluhráče, jak jim to káží role, ale i celé hlediště. Z hysterické zhýčkané potvory, jak byla vnímána kdysi, se stává osobnost, bránící se stát loutkou v rukou manžela i celé společnosti, protože si až příliš pozdě uvědomila jak těžkou úlohu si dobrovolně zvolila.

Neméně dobře vystavěl svou pochybnostmi i alkoholem rozervanou postavu Løvborga Martin Pechlát. Mezi ním a Hedou to na jevišti skutečně jiskří, takže je od jeho vstupu do děje jisté, že zničující detonace nemůže milence minout.

Heda Gablerová v režii Daniela Špinara měla premiéru 27. února letošního roku, nejbližší představení se hraje 30. března. Více o inscenaci se dočtete zde. Prostřednictvím webových stránek divadla si můžete také zakoupit vstupenku on-line.




Foto: Petr Neubert
 

Zuzana Ottová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>