Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Dětství uprostřed minového pole

2008-01-10 00:07

Filmová premiéra: Jedním ze zahajovacích snímků letošní filmové přehlídky Projekt 100 je snímek íránského režiséra Bahmana Ghobadiho Želvy mohou létat. První irácký film natočený po pádu Saddáma Husajna. Nesentimentální, syrový Ghobadiho příběh vás nechá nahlédnout do světa předčasně ztracené nevinnosti a budete moci prozkoumat okolnosti americké invaze do Iráku bez ideologické rétoriky. Video uvnitř.
Média většinou nepřináší příliš mnoho informací o těch, kterých se válka bezprostředně týká, tím spíš, jde-li o děti. Ani Ghobadi prý původně nezamýšlel natočit film o nich. Při své návštěvě Iráku pár dní po skončení americko-irácké války ale změnil názor.Hned v prvním obraze, díky kterému se stanete svědky toho, jak se řada postarších Iráčanů bezúspěšně snaží pomocí obrovských antén zachytit na svahu kopce alespoň mizivý televizní signál, byste mohli nabýt dojmu, že se před vámi začne odvíjet svižná komedie kořeněná černým ale bezzubým humorem ala Borat. Omyl. I když se ale děj v zápětí sveze k temnějším tónům, neztratí zároveň ironickou palčivost ani humor.

Příběh se odehrává v irácké části Kurdistánu, na hranici Íránu a Turecka. Jeho osu tvoří vztahy několika dětských hrdinů. Třináctiletého Sorana, zvaného Kak Satelit, který se díky svému neutuchajícímu důvtipů záhy stává neformálním vůdcem celé vesnice a poněkud záhadné trojice dětských uprchlíků, dívky Agrin, bezrukého chlapce Hengova, který dokáže předpovídat budoucnost a slepého, sotva tříletého Rega, o kterého se oba starají.
Většinu času tráví tím, že zneškodňují miny z okolních polí a svahů, aby je pak mohly prodat, nebo za něco vyměnit. I přes syrovou a krutou realitu, která jim bere iluze ještě dřív, než by se jim snad mohly oddat, jde o výjimečně poetický příběh.
Bahmanu Ghobadimu se podařilo vyslovit hned několik rozporů, které každý, kdo se o americkou invazi do Iráku jen trochu zajímal, musel cítit. Kromě samotné nejednoznačnosti v otázce oprávněnosti invaze, která tu ale není zas až tak tematizována, jde hlavně o diametrální rozdíl v tom, jakým způsobem válku v Iráku předestírala po celou dobu media a jakým způsobem ji viděli a zažívali ti, jimž bezprostředně zasáhla do života.
Jeden jediný pohled do Agrininých očí a ještě rádi se vzdáte všech kategorických soudů.
Kačačuna Fajful Mufafuňová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>