Není videoart jako videoart

Prostor GHMP ve Staroměstské radnici přímo nabízí možnost rozdělit výstavu do dvou relativně nesourodých částí. Toho také využil kurátor výstavy Petr Vaňous, když do přízemí galerie instaloval Černého rozměrné obrazy odkazující k obrazu v pohybu a celé první patro potom olemoval kruhovými “portréty“ bradavek.

Přestože se výstava jmenuje Videoart, obrazovky nebo projekční plátna, na kterých by běžely umělecké filmy, byste na radnici hledali zbytečně. Záměr je přitom zdánlivě nekomplikovaný. Video – latinsky vidět, art – umění. Jako by se nedalo dělat už nic jednoduššího. Přitom každý, kdo občas zajde do galerie na současné umění, ví, že poslední, co se tam dělat dá, je tiše kontemplovat.

Na výstavě obrazů Filipa Černého si ale budete moci dovolit i to. Analytické přízemí, ve kterém převládá formální hra na projekci zachycenou kombinací klasické malířské techniky a americké retuše se sprejem, uspokojí všechny touhy po konceptu a intelektuálnu.

A mateřská náruč, do které vás přivinou geometricky stejné a přestoodlišné přísliby slasti v podobě přívětivých bradavek instalované v prvním patře, vám poskytne prostor pro prožitek nereflektované libosti. Můžete je vnímat jako specifické portréty, jednotlivé sekvence filmu o zásadní tělesnosti lidské existence, nebo si je představit jako roztomilé a lehce dráždivé čudlíky.

Pokud byste se o výstavě chtěli dozvědět víc, nenechte si ujít kurátorskou prohlídku s Petrem Vaňousem 25. června od 16.00 ve Staroměstské radnici.Pokud by vám stačil jen lektorský výklad, navštivte galerii už 11. června, také v 16.00.

kacab