Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Představení
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

TRAINS – There is a Train Station in my Head

2007-10-29 16:53

Handa Gote: TRAINS – There is a Train Station in my Head

industriální haiku

Železnice – prostor jiného času. Bytelnost technického vybavení vylučuje rychlé změny. Vše tu zaostává za časem doby, kde se všechno rychle mění, nové nové překrývá. Na věčných předmětech se vrství čas, přesto jsou pod nánosy šmíru a špíny vlastně pořád stejné. Všudy přítomná lyrika železa a pohyb minimalizovaný téměř na pouhé bytí.

Z doby naleštěných kancelářských skel, svitu LCD monitorů, blikání a klikání optických myší – z této křehké doby decentně ušpiněné kancelářským prachem nás Handa Gote vyvádějí do minulé epochy masivních strojů. Jejich průzkum této lidské pozůstalosti je holdem funkčnosti a neokázalosti.

Trains je multimediální kompozicí pro živou hudbu, zvukové objekty, filmové záznamy a projektované fotografie nasbírané v prostředí dráhy za poslední rok. Spolu s představeními Computer Music a Ekran je volnou trilogií, v níž se skupina Handa Gote zabývá veřejnou pamětí - pamětí lidí, přístrojů a míst.

HANDA GOTE research & development
8mm film: Martin Ježek
Bicí nástroje: Leoš Kropáček
Fotografie: Roman Mikeš
Scéna, grafika, technologie: Robert Smolík
Světlo, technika, počítačové systémy a technologie, projekce: Jakub Hybler
Video, kamera: Tomáš Choura
Zvukový design, režie,fotografie: Tomáš Procházka 

Autorem konceptu je Tomáš Procházka, který sám je svou původní profesí strojvůdce a o představení říká: „…Je celé o vlacích, možná proto píšu zprávu o něm ve vlaku z Vídně do Prahy: Původně to celé měl být jen koncert. Na laptop a k tomu projekce jedoucího vlaku. Detaily. Miniatura pro jednoho účinkujícího.
Začali jsme sbírat fotografie, zhruba někdy od minulého léta, tedy léta roku 2006…Nashromáždili jsme opět velmi mnoho fotografií, možná tak kolem 8000, začali jsme přidávat i další nápady a náměty, z jednoho člověka byli dva, pak tři, potom čtyři.
Projekce už nestačila jedna, přidali jsme další dvě. Stále se snažíme balancovat na hraně žánru, stále může někdo říct - je to jen koncert a někdo další zas, že to přece není koncert ale divadlo, nebo kino.
Od začátku nás provázela fascinace prostředím dráhy, v našem českém prostředí jako něčeho, co nás spojuje snad přímo s industriální revolucí, s důvěrou ve vědu a techniku jako v něco, co bude znamenat něco nového pro všechny. Je lehké se cítit takto inspirován, při pohledu na několik desetiletí staré lokomotivy, které táhnou jen o málo let mladší vagóny. Hle, nechtěný obraz permakultury. Haha..
Česká dráha je jako velké těžké zvíře, které jde stále kupředu za cílem, který si vytyčilo před mnoha a mnoha lety. Nyní se sice mění, nebo začíná měnit v moderní dopravní prostředek, jak ho známe ze zemí našich sousedů, ale nás zajímaly právě ony relikty minulosti, stále přeživší do dnešní doby.

Studie neokázalosti, úžasu nad jednoduchou krásou starých a stále funkčních strojů. Rezavého železa, které stojí na stále stejném místě už velmi dlouho. Déle než trvají samotné naše životy. Zajímala nás paměť míst, předmětů a zákoutí okolo dráhy, trati, nádraží. Země nikoho, tak hustě obydlená a užívaná lidmi. Z toho všeho hněteme impresi, abstraktní tvar spletený ze zvuků a obrazů, který má zrcadlit naše okouzlení a uznání těžším, rezavějším a oprýskanějším věcem, než jsou věci, které nás běžně obklopují.

Hudbu jsme se rozhodli vytvářet pouze ze zvuků vlaku a nádražních hal, drážního rozhlasu a dalších zvuků a hluků, které se okolo železnice dají zaslechnout. Všechny ty zvuky jsme nacpali do sampleru a vytváříme z nich železniční noisový koktejl. K tomu přidáváme něco home made nástrojů, vyrobených ze starého rezavého železa a nějaké nalezené železné předměty. Jediný nástroj našeho instrumentáře v pravém slova smyslu je buben. Vzniká hypnoticky tok zvuku podporovaný trochu kostrbatým rytmem obrazu. Opět zdravá porce minimalismu, salonního industriálu a psychedelických zvuků.
S námi se svezete nehmotným vlakem, který za jízdy změní tvar, barvu i skupenství.

jazykově bezbariérové

Představeni Trains vzniklo v roce 2007 za finanční podpory hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR

za přispění
Motus o.s. - produkce divadla ALFREDVEDVORE, Nové sítě a Štúdia 12 v Bratislavě v rámci projektu Taking the Second Breath for Live Art in Visegrad, podpořeného Visegradským fondem.
Čtyri dny o.s. a Truc sphérique o.s. v rámci projektu Four Cities in Motion, podpořeného Visegrádským fondem.

O skupině:
Handa Gote je projekt pro výzkum a vývoj tanečního a pohybového divadla, výtvarného divadla, hudby a zvukového designu a integraci vědy a technologie v umění.

Skupinu založili na začátku roku 2005 hudebník a zvukový designér Tomáš Procházka, chreografka a tanečnice Veronika Švábová, scénograf a výtvarník Robert Smolík a počítačový specialista, světelný designér a technolog Jakub Hybler. Slovo Handa Gote znamená v japonštině pájka. Tento název členové skupiny zvolili proto, že jsou obdivovateli japonské kultury a také proto, že rádi pracují s věcmi starými, opotřebovanými nebo dokonce rozbitými. Skupina ve svým projektech používá živou hudbu, sound art, technologie, pracuje s prvky fyzického divadla, tance a vizuálního umění. Každý člen je zároveň technikem, hudebníkem, hercem, performerem.

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>