Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Individuální spodní proud

2009-05-21 01:18

Čtyři umělci, čtyři naprosto odlišné světy. Galerie Rudolfinum nás svou současnou výstavou s mnohoslibným názvem Spodní proud (do 16.8.) přesvědčuje, že není potřeba za každou cenu hledat souvislosti, a přesto je možné neodcházet z výstavy současného umění zmatený. Spokojeně uvolněný ale také ne.

 Všichni čtyři vystavující umělci, Jiří Straka, Josef Bolf, Martin Eder a Jonathan Meese, svým specifickým viděním totiž útočí na divákovo očekávání. Jak člověk prochází jednotlivými sály Rudolfina, míra jeho otřesení se stupňuje. Přestože pravděpodobně málokdo bude odcházet s libými pocity, je výstava v Rudolfinu podnětnou výzvou k prozkoumání některých temnějších zákoutí současné tvorby.
 
Prasečí srdce po čínsku a evropský kýč
Jiří Straka, jehož velkoformátové obrazy výstavu otevírají, žije střídavě v Číně, kde studoval klasickou čínskou tušovou malbu na pekingské Centrální akademii, a České republice. Stejně jako v životě i ve svém díle propojuje kulturní tradici Dálného východu a Západní Evropy. Klasická čínská tušová malba se liší od západního způsobu zobrazovaní hlavně tím, že sama technika malby je nositelem významů.
 
V kombinaci s „evropskými“ náměty tak Strakovy obrazy komplikují čtení jak čínskému, tak evropskému divákovi. Zatímco pro toho čínského vystupuje kontroverze z obrazů Jiřího Straky ostřeji právě díky neobvyklým námětům, bude pro Evropana krvácející prasečí srdce, nečistá moucha na pivoňce, mrtvý komár ve sklenici vody nebo zabitý pes vyvedený v rozpitých tazích černé a nachové malby zdaleka nejestetičtějším zážitkem z celé výstavy.
 
Zatímco v prvním sále se budou diváci potýkat s posunutím tradičního žánru meditativní čínské tušové malby, vstupem do dalšího prostoru galerie se budou muset vyrovnat s útokem na vlastní hluboce zažitá klišé. Německý malíř Martin Eder ve svých obrazech odhaluje jednoduchý, ale účinný mechanismus substituce emocí, tak symptomatický pro moderní civilizaci, kdy se místo skutečných vztahů těšíme s domácími zvířaty nebo neživými erotickými objekty na internetu.
 
Ironizací zažitých klišé, ale také způsobů zobrazování v tzv. akademické malbě, která funguje jako sebepotvrzující se princip konvenční skutečnosti, nás Eder staví před zvrácenou tvář každé nereflektované samozřejmosti, která utváří odosobněné vztahy. Temná příchuť těchto nereflektovaných tendencí je podtržena atmosférou obrazů, které jakoby upozorňovaly na neurčitou hrozbu číhající v pozadí, přestože celek se vizuálně obdivuje kýči.
 

Jiří Straka, Samsara II, 2009
 
Když chaos vypluje napovrch
Největší excentrik výstavy, německý umělec Jonathan Meese, se představuje v třetím sále Rudolfina. Najdete tu výhradně jeho sochařskou tvorbu, která ovšem nikoho nenechá na pochybách, že ten, kdo opracovával a vytvářel tyhle dynamické a bizarní objekty, nebude úplně klidná povaha. Ve své tvorbě se věnuje kromě plastiky hlavně malbě, divadlu a performance a všechny tyto polohy jeho tvorby se dají podle všeho shrnout jedním jediným slovem, a tím je chaos. Neřízený a nezřízený automatismus, naprostá spontánnost a hledaní formy jejím překračováním, to určitě neocení každý.
 
Je dost pravděpodobné, že divákovi z celé výstavy nejvíc utkví poslední sál, ve kterém vystavuje český malíř Josef Bolf. Má to hned několik důvodů. Jednak je zde Bolf ze všech vystavujících umělců zdaleka nejznámější, jednak jsou jeho obrazy analyticky nejčitelnější a jednak byly pro tuto výstavu přímo namalovány a tím pádem tvoří kompaktní tematický celek, který se dá uchopit. Nedá se ovšem říct, že by byl v tom, co zobrazuje, o něco víc uvěřitelný, nebo neuvěřitelný, než všichni ostatní.
 
Josef Bolf se během práce na tomto výstavním souboru vrátil zpět na svou základní školu. Nafotografoval jednotlivá zákoutí školní budovy uprostřed panelákového sídliště a ty pak s lehkými odchylkami v perspektivě převedl do dramatických výjevů. Banální každodennost a známá atmosféra školního prostředí se tu mění v hororové scény. Teče krev, lidé se mění ve zvířata, nesmyslné a neřešitelné násilí plní prostor dětského světa. Není odsud úniku, což Bolf umocní ještě tím, že ani jeden z obrazů nenabídne ze situace žádné východisko. Ostatně od spodních proudů by člověk vlastně ani žádná východiska neměl očekávat.
 


Jiří Straka, Srdce, 2007
 

Martin Eder, Vřelost, 2008
 

Martin Eder, Představa, 2008
 

Martin Eder, Zdání, 2007
 

Jonathan Meese, Suzan Wong, 2006
 

Jonathan Meese, Dr. Pounddaddy, 2006
 

Josef Bolf, Atrium, 2009
 

Josef Bolf, Atrium II, 2009


Josef Bolf, Šatna, 2009
 
kacab
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>