Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

„Nové věci mne napadají neustále, v posteli i ve vaně,“

2007-09-10 02:54

uvedl švýcarský umělec Roman Signer v interview s Paulou van den Bosch. A nápadů měl požehnaně. A požehnaně jurodivých. Třeba odpálit si raketou čepici přímo ze své hlavy, prosvištět galerií na byciklu poháněném tryskovým motorem nebo se projet v kajaku po silnici na Novém Zélandě. Jeho fotografie, videa, explozivní sochy a zdokumentované akce můžete až do 11.11. vidět v Galerii Langhans.
 
Signer je prototypem umělce samouka podivína. Už v dětství byl považován za snílka, rád se toulal a neustále vymýšlel bláznivé konstrukce a experimenty. Vždycky dělal všechno možné, jen ne to, co od něj druzí očekávali. Na radiotechnickém učilišti kreslil místo zadaných úkolů nové konstrukční plány rádií, v učení na kreslíře architektonických výkresů raději rýsoval skici plovoucích domů; rutinní práce ho ale neuspokojovala a z učiliště ho rovnou vyrazili. Svoji hravost, fantazii a slabost pro oheň a exploze ale dokonale uplatnil jako umělec.
 
 Už jako kluk si pro své pokusy půjčoval „materiál“ od strýce, který provozoval obchod s výbušninami. Podle vlastních slov mohl přijít a říct jen: „Ahoj, strejdo, potřeboval bych kilo dynamitu. A nějaké rozbušky a zápalné šňůry“ A on řekl: „Dobře, Romane, ale dávej pozor, co děláš“. Tenhle „zápal“ si uchoval do vysokého věku (dnes je Signerovi  68 let a stále má spoustu plánů: třeba položit zápalnou šňůru pod vodou mezi Francií a Anglií). Má za sebou stovky explozivních instalací. Malou švýcarskou horu Kamor např. pomocí 20 kg střelného prachu proměnil v sopku nebo vyhodil do povětří kajak, který se rozpadl na sedm kusů. Signer však výsledek i proces výbuchu považuje za sochu. A s ním dnes většina teoretiků umění. Od 70. let totiž pomáhal redefinovat umění i lidské vnímání. Vzal prostě dynamit a explozí ho vyrval ze zažitých klišé.
 
 

Dokumentace k instalaci Vrtule, foto Langhans Galerie Praha

 
Nebylo by však spravedlivé vyzdvihovat pouze jeho inklinaci k ohni. V jeho práci byly zastoupeny i další materiály a živly - voda, oheň, vítr, napětí, gumové kabely, fyzično, energie, tělo, gravitace, pád, lehkost, balóny. V Lichtenštejnsku a ve Švýcarsku např. najdete jeho originální vodní fontány. Oheň a výbuchy ale nejlépe demonstrují prchavou esenci Signerova uměleckého poselství: velkolepost, nicotnost, proměnlivost i jistou ironickou absurditu kosmu.  
 
I když Signer provozoval ty nejnebezpečnější kousky, je zajímavé, že se  člověk v jeho přítomnosti cítí jaksi v bezpečí. To zvláštní spojení zarputilosti a hravosti mu dává při setkání s ostatními přirozenou převahu. Při sledování záznamů z jeho akcí i při rozhovoru s ním člověk cítí, jako by z něj opadalo napětí. Okovy představ o sobě a světě, které mají k jeho podstatě stejně daleko, jako úřednické vázanky k živým motýlům.
 
Vedle dokumentů Signerových akcí tvoří část výstavy fotografie z jeho cest po Novém Zélandu a Ukrajině. Více informací čtěte zde.
 

turban, citace převzaty z knihy Roman Signer; Gerhard Mack, Paula van den Bosch, Jeremy Miller,  Phaidon New York 2006

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>