Cesta Asií za 4 hodiny – Corinthia Rickshaw (8)

2009-11-05 16:01

Kdyby mi někdo tvrdil, že je možné navštívit Laos, Thajsko, Japonsko, Vietnam, Čínu a další země během několika málo hodin a navíc bez letenek, úplně bez problému taxíkem či městskou hromadnou dopravou, asi bych si zaťukal na čelo a šel po své práci. Ale v tomto článku budu tvrdit to samé, protože kuchyně je jednou z naprosto zásadních částí kultury a pocitu z cizích zemí, a právě tu Asijskou je možné dost slušně poznat jen kousek od centra Prahy. Vítejte v restauraci Rickshaw.

V druhém patře hotelu Corinthia Towers se skrývá útulný podnik pro necelých 50 hostí, s velmi elegantním interiérem, měkkým osvětlením a stylovou výzdobou, ze které blíže prozkoumat doporučuji pravé japonské kimono visící na zdi poblíž kuchyně. Usedáme ke stolečku a v očekávání věcí příštích listujeme jídelním lístkem. 

Jako pozornost pro navnadění chuťových buněk dostáváme výborný zelený čaj, nalévaný z veliké „zlaté“ konvice. A k němu krevelové lupínky, sušené ančovičky, oříšky ve wasabi a všudypřítomnou sójovou omáčku. Okamžitě je jasné, že tento večer se musíme připravit na nezvyklé a nesnadno zařaditelné chutě. Uvidíme, čím nás šéfkuchař podniku, Suchao Huangwatana, ještě překvapí.

Kvalitu kuchyně velmi snadno odkope suši, ve své zákeřné zdánlivé jednoduchosti leží a padá na špičkové kvalitě použité ryby. A právě suši zkoušíme jako předkrm, rovným dílem nigiri s tuňákem a halibutem. Japonská specialita je poctivá a neošizená, s velkorysou porcí rýže i ryby. Tuňák je výborný, byť na kvalitu této „mořské krávy“ z některých domácích suši speciálek nemá. Ovšem halibut je exkluzivní kvality, dokonale čerstvý a jen se rozplývá na jazyku. K suši jsme zvolili jako nápoj japonské pivo – Asahi i Sapporo nejsou špatné, ale milovníky našich domácích ležáků asi neuchvátí. Mimochodem restaurant dává k dispozici buď kulaté plastové hůlky, nebo klasický příbor. Doporučuji zůstat u hůlek, ale nechat si je vyměnit za dřevěné. Myslím, že se s nimi jí znatelně lépe, pokud vám nevadí kontakt se dřevem v ústech.


Druhým předkrmem je tzv. „Rickshaw Golden Platter“ – výběr pěti malých předkrmů a čtyř omáček určený pro dvě osoby. A zde ukazuje Rickshaw co doopravdy umí. Propadám se do slastných chuťových zážitků a za tiché příjemné hudby z umně skrytých reproduktorů zapomínám, že jsem v Praze. Thajské kořeněné kuličky z vepřového masa se sladkou chili omáčkou a jarní závitky s fazolovými výhonky mají ještě tak nejblíže k chutím, které běžně známe. Ovšem s tím rozdílem, že závitky jsou opravdu čerstvé, mladě jarní, nic utopeného v tuku na smažení jak si asi každý pamatuje z běžné „číny na rohu“. Ovšem pokračování již chuťové pohárky zmate dostatečně, kuře zabalené v banánovém listu nás do exotických zážitků vtáhne dokonale. Vrcholem se pak stává „garnátový dortík“, v těstíčku zabalená potvůrka se snoubí s kokosovou omáčkou a je prostě a jednoduše úchvatná. Jako poslední si necháváme pikantní mušle Sv. Jakuba, velmi výrazně ochucené, nejsilněji se svou kombinací limetkové kyselosti a pálivosti projevují kafirové (Kaffir Lime) listy. Nepopsatelně zvláštní, tohle musím zkusit znovu…

Čtyři hlavní jídla přicházejí najednou, na stole se objevují společně s ohřívátky na čajové svíčky, a nám je jasné, že se úděsně přejíme. Jednotlivých jídel jsou více než degustační porce a všechna vypadají neuvěřitelně chutně. Doprovází je miska báječně voňavé dušené jasmínové rýže. Phad Khi Mao z Laosu mne zasáhlo asi nejvíce - plátky hovězí svíčkové orestované na česneku s koriandrem, citrónovou trávou, kafirovými listy, ústřicovou omáčkou a chilli jsou velmi pikantní a ostré, všechny jednotlivé složky fungují jako jeden harmonický celek, ale zároveň se zázračně hlásí o slovo i samostatně, což platí především o perfektním masu. Neuvěřitelné jídlo, pokud máte rádi koriandr tak jako já a chcete ozkoušet kafirové listy, je tohle nutná volba pro vyzkoušení. 

Gaeng Khiaw Whan Kai z Thajska, další představitel pikantních pokrmů, opět přináší do hry kafirové listy, doplňují kuřecí maso na zelené kari pastě s kokosovým mlékem, bambusovými výhonky a čerstvou bazalkou. Skvělé! A já jen trpím, že takhle dobré kuřecí maso se nám běžně koupit nepodaří. K tomuto chodu zkoušíme thajské pivo, Singha Lager, a jsme spokojeni o hodně víc než u vzorků z Japonska. Po chvilce odpočinku následují další chody…

Phad Phak Ruam Mit z Číny, teplá zelenina s ústřicovou omáčkou, čerstvým zázvorem, sezamovým olejem a vínem Šaoxing, potěší především srdce každého milovníka dobře připravené brokolice. Ta je jen lehce spařená, křupe v ústech a v kombinaci se sósem nadchne. Stejně tak mrkev, houby (rozeznali jsme šiitake) a další zelenina, vše je sice tepelně upraveno, ale působí velmi čerstvě a více než chutně. Po pikantní smršti předchozích dvou chodů doslova chuťová oáza. 


Phad Thai opět z Thajska jsou fantastické sladkokyselé rýžové nudle smažené s krevetami, sojovými klíčky, arašídy, pórkem a paprikou. Jako u ostatních jídel je úprava maximálně jednoduchá, rychlá a přitom chuťově perfektní.
Po jídlech je nutno se zmínit o servisu, který je na špičkové úrovni. Stylově oblečené servírky reagují i na drobné náznaky, jsou vždy tam kde mají být a akorát včas. Navíc vědí vše důležité o podávaných jídlech, znají jejich chuť a bez problémů zodpoví případné dotazy. Takže pokud netušíte, co je to podivné „zelené rajčátko“, neváhejte se zeptat. Možná to zní jako něco, co by mělo být samozřejmostí a pravidlem v každé restauraci, ale bohužel zatím stále není. I proto je třeba pochválit ta místa, kde se daří.

Jelikož je restaurace součástí hotelu Corinthia Towers, který se pyšní svým Maltským původem, neodolali jsme vyzkoušet takovou malou „fusion“ – asijské speciality v kombinaci s maltským vínem. Do oka nám padlo Chardonnay „Isis“ z vinařství Meridiana. O vinařství se dozvíte více kupříkladu na webu O Víně, zde se budu věnovat jen vínu jako takovému, jelikož se i s dost pikantními pokrmy popasovalo více než slušně. Je to klasické moderní Chardonnay, plné vůní tropických plodů, citrusových tónů, svěží, přímočaré a krásně pitelné, možná až poněkud líbivě. Malta v něm poznat vlastně ani moc není, což je škoda. Povedené víno, jaké bych neváhal otevřít si doma k nějaké rybě, za tisíc korun jde ovšem o hodně drahý špás. 

Naprosto nacpání těžce oddychujeme a nemáme sil bránit se dezertu. Nakonec dostáváme sorbet z Aloe Vera a ze zeleného čaje, ozdoben mátou, v koktejlové sklence na vysoké nožce. Chuťově velmi výrazná „zmrzlina“ byla ovšem poněkud tužší, nešlo ji dobře krájet a „odsekávání“ ve vysoké sklence se stalo trochu nepohodlnou zábavou. Mám rád sorbet nadýchaný, tenhle mne moc nezaujal.
Úplný závěr pak proběhl formou dižestivu, překvapivě příjemné Sunflower Chinese Brandy, asijské vinné pálenky, a kávy. Bohužel právě káva se ukázala být ten večer úplně nejslabším článkem. Objednané malé ristretto, dle hrnku Illy, nemělo skoro žádnou pěnu, teplota nebyla nejvyšší a i chuť hodně řídká a připáleně hořká. Stanou se i horší věci, ale v podniku podobné úrovně by rozhodně neměly.

Zázemí pětihvězdičkového hotelu je pro restauraci z jedné strany jistě velkou výhodou, ale projevuje se bohužel i několika negativy. V pečlivě vytvořeném prostředí restaurace snadno propadnete příjemné atmosféře a zapomenete na svět okolo. Když ale vyrazíte na toalety, musíte využít ty „centrální“ pro všechny podniky na patře. Takže se dozvíte, že z „Asie“ to musíte vzít druhou uličkou vlevo a vstup na toalety je hned vedle kasina. Inu velmi rychle si uvědomíte, že jste stále jen v hotelu. Restaurace se může uvnitř snažit jak chce, ale to stigma jisté hotelové neosobnosti, které je všude kolem ní, může zájem mimo okruh ubytovaných hostí značně komplikovat. 

Závěr? Restauraci Rickshaw nelze vytknout prakticky nic v kvalitě pokrmů a obsluhy, v tomto směru naprosto excelovala. U nápojů, především poměrem ceny ke kvalitě, už to bylo o něco horší, zde bych doporučil vsadit na jistotu, zůstat u výtečných čajů a nekomplikovat si zážitek silně předraženými víny. Ceny jsou takové, jaké jsou… až nepříjemně vysoké, jak by ovšem návštěvník u restaurace v tomto typu hotelu očekával. Turisty zde ubytované asi nepřekvapí, ale běžný milovník dobrého jídla, který si chce dopřát něco trochu výjimečnějšího, se zde pořádně prohne. Pokud vás ale kuchyně Asie láká a chcete poznat její špičkově připravenou podobu, pak pro Vás Rickshaw určitě za návštěvu stojí.