Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Kluby
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Pavol HAMMEL & Radim HLADÍK - premiéra

2007-06-11 19:42

Pavol Hammel & Radim Hladík - Déjá vu 

"Déjá vu" potěší asi především pamětníky, na druhou stranu je to opravdu poctivá a upřímná deska s kvalitním zvukem, jejichž poslech by měl potěšit každého citlivého posluchače.

INFO
Interpret: Pavol Hammel & Radim Hladík
Album: Déjá vu
Žánr: Unplugged
Rok: 2007
Vydavatel: Indies records

Symbolický název "Déjá vu" dostalo nové, tentokrát živé album dvojice zkušených muzikantů Radima Hladíka a Pavola Hammela. Ono vlastně není až tak úplně nové. Toto duo (nyní již bez Mariana Vargy, se kterým natočili před lety 2 alba) sebralo největší osvědčené (ne)hity právě Pavola Hammela a změnilo aranže téměř všem těmto skladbám. Všechny písně tedy uslyšíme ve vyloženě akustické podobě na tomto živém albu nahraném 28.5.2007 v klubu Stará Pekárna v Brně. Co znamená Hladík pro český rock a kytaru a co znamená Hammel pro (česko)slovenskou hudbu obecně není myslím třeba více rozvádět.

"Déjá vu" začíná Hammelovou klasikou "Balada o smutnom Jánovi", což je mimochodem jediná píseň, kde uslyšíme i Hammelovu foukací harmoniku. Již od první skladby je jasné, že neuslyšíme žádné veselé album, ale že z reproduktorů budou znít písně melancholické a třeba i takové jako je tato úvodní. Stejně tak hned poznáme jakou úlohu zde má Hladík. Jeho kytara je samozřejmě nápaditá a kvalitní jako vždy, nicméně svými sóly pouze doplňuje píseň jako celek. Občas se vydá i na delší sólový výlet (např. ve skladbě "Medulienka"), kde jeho sólo připomíná až zběsilou jízdu španělského flamengo kytaristy, ale to je spíš jedna z výjimek. Jeho kytara však má v písních úlohu důležitou.
Písně na tomto albu se dají rozdělit do náladových kategorií, i když to také není úplně přesné. Nejvíce jsou na desce zastoupeny typické hammelovské posmutnělé balady s melancholicko-poetickými texty. Patří sem např.vybrnkávačka s hezkým sólem "Staré koně a nahé jazdkyne" nebo "Milá krásna pripitá". Do druhé skupiny veselejších a uvolněnějších, nikoliv však rozjuchaných, můžeme zařadit např.jemně politickým podtextem říznutou "Kto je kto" s výborným textem Borise Filana či sedmou "Srdce na uzol". Výborný text i melodii má patnáctá "Kamalásky" ("…trochu menej ako lásky, trochu viac jak kamarátky, v ďaka nim je život krásny, povedzme, že znesiteľný…"). Navíc určitě každý z nás má nějakou tu svoji "kamalásku", takže se v textu možná i sám pozná. Bohužel kvalitu alba sráží pár slabších písní, ale to se dá u čistě akustické desky, která je celá v jednom stylu, čekat.

Za devátou stopou najdeme jedinou novou píseň "Čo nás rozdělí" složenou speciálně pro toto album. Najdeme ji i na závěr desky v elektrifikované podobě, ale víc ji sluší podoba akustická. Také lépe zapadá do konceptu. Po formální stránce je CD a hlavně jeho booklet udělán na jedničku. Uvnitř najdeme fotky Vladimira Yurkovice v rámci fotocyklu "Men after work", na kterých vidíme pány muzikanty ihned po koncertě. "Déjá vu" potěší asi především pamětníky, na druhou stranu je to opravdu poctivá a upřímná deska s kvalitním zvukem, jejichž poslech by měl potěšit každého citlivého posluchače.
--------------------------------
RADIM HLADÍK - kytara
Hudebník jehož jméno je neodmyslitelně spjato s kapelou Blue Effect. Narodil se roku 1946 v Praze a už jako patnáctiletý hrál na kytaru ve známé skupině Komety. První profesionální angažmá dostal v roce 1964 v klubu Olympik. Do historie českého bigbítu se zapsal již ve druhé polovině šedesátých let jako člen legendárních Matadors. Ti se stali brzy nejlepší českou rhythm and bluesovou kapelou, a to díky tehdejšímu východoněmeckému technickému vybavení, podle jehož značky získali i svůj název. Sehraná kapela měla kromě dvojice vokalistů Vladimír Mišík – Karel Kahovec v rukávu další velký trumf právě v podobě Radima Hladíka, který se stal všeobecně uznávaným králem elektrické kytary a také inovátorem. Když poprvé v Čechách využil takzvaná kvákadla, sklízel podle svědectví pamětníků němý úžas posluchačů. Hladík, který byl zpočátku ovlivněn zahraničními vzory, se postupně propracoval k vlastní tvorbě. Po rozpadu Matadors založil na podzim roku 1968 svou skupinu Blue Effect (později názvy M.efekt a Modrý efekt).

PAVOL HAMMEL
www.pavolhammel.sk

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>