Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Představení
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Přehlídka dětského a mladého divadla - 2. blok

2007-09-27 00:55

Přehlídka dětského a mladého divadla - 2. blok
Dítě mezi výchovou a uměním


Účastníci budou mít příležitost zhlédnout deset nejzajímavějších inscenací dětských a mladých divadelních, loutkářských a recitačních souborů z celé České republiky z posledních dvou sezón.

Třídenní pražské setkání Dítě mezi výchovou a uměním (4. - 6.10.), které se koná u příležitosti 15. výročí založení katedry výchovné dramatiky DAMU, bude mít dvě části – přehlídku dětských a mladých souborů, otevřenou odborníkům i veřejnosti, a konferenci o dramatické výchově s mezinárodní účastí.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO A MLADÉHO DIVADLA – divadlo DISK

Pátek 5. října 2007

10:00 2. blok představení
pro veřejnost (pro děti od cca 12 let - 2. stupeň ZŠ) 

16:00 2. blok představení
pro účastníky konference a další zájemce

KUK!, LDO ZUŠ Biskupská, Praha 1 (ved. Ivana Sobková)
Ivana Sobková a soubor: Němý film (20´)

LDO ZUŠ Jindřichův Hradec (ved. Zuzana Jirsová)
Daniil Charms-Zuzana Jirsová a soubor: Příběhy (20´)

LDO ZUŠ Vladimíra Ambrose, Prostějov (ved. Hana Kotyzová)
Tragaču, tragaču
Pásmo lidové poezie ze sbírky Láska a smrt: Hana Kotyzová

KUK!, LDO ZUŠ Biskupská, Praha 1 (ved. Ivana Sobková)
Karel Čapek-Pavel Kohout-Ivana Sobková: Válka s mloky (40´)


KUK!, LDO ZUŠ Biskupská, Praha 1 (ved. Ivana Sobková)
Němý film

Němými groteskami inspirované momentky ze života jedné obyčejné dvojice.

autor: Ivana Sobková a soubor, režie: Ivana Sobková, výprava: soubor, hudební doprovod: Martin Krč

”U trutnovského publika téměř jako každý rok uspěly členky souboru KUK!, vedeného Ivanou Sobkovou, které ve svém NĚMÉM FILMU využily pohybovou stylizaci, groteskní nadsázku a vůbec vyjadřovací prostředky a atmosféru němého černobílého filmu. Díky živému jazzově-swingovému klavírnímu doprovodu Martina Krče, absenci slov a výmluvnosti pohybových a pantomimických akcí a obrazů představení osvěžilo přítomné publikum jako odpolední koktejl. Jeviště je vybaveno dvěma postranními paravány (výkryty) a živým titulkovacím ”zařízením” (dvě po stranách přední části jeviště sedící usměvavé slečny, které v pravou chvíli zvedají pruhy papíru s napsanými titulky). Tyto texty podobně jako v němém filmu přinášejí podstatné informace, glosují vyvrcholení situace, zobecňují zkušenost postav v bonmotech a aforismech. Kromě vlastních pohybových, výrazových dovedností herečky pracují s několika málo židlemi. ”Může se to stát i vám aneb Vztahy ve zkratce” - tak zní úvodní titulek. Rozbíhá se série rozehrávaných situací a scén nebo sledů zastavených obrazů, volně spojených vývojem vztahu jednoho páru. Jsme svědky prvotního vzájemného okouzlení, života v hnízdečku lásky; manželských etud, ukazujících rostoucí rozpory mezi ženou a mužem. A po třech letech zlobící děti, unavenou matku, otce v práci i při relaxaci na tenise a matku jako akvabelu. Volně řazené epizody končí rozpadem manželství a vznikem dvou nových, opět šťastných párů. Inscenace však nestojí na zobrazení jednoho lidského osudu ani na gradování dramatického příběhu; i když matku a otce představují v celé inscenaci dvě konkrétní herečky. Jde spíš o zachycení a pointování obecnějších situací mezilidských vztahů (viz úvodní titulek); někdo by možná použil pojem ”genderové modely chování”. Divák je nadšen spíš hrou s imaginárním prostředím a rekvizitami, a především způsobem ztvárnění jednotlivých situací: dynamikou, pohybovou zkratkou, citem dívek pro temporytmus a vůbec zvládnutím náročných pantomimických dovedností (i když někdy jde spíš o gestikulování a posunky než o pantomimu). Bylo znát, že žánr pantomimické grotesky dívky baví, je jejich další divadelní zkušeností, pro niž dospěly a kterou se pokusily důkladně prověřit. K nejzdařilejším situacím patří třeba návštěva u ženy v domácnosti (schopnost udržet iluzi vnitřního prostoru bytu), matčin konflikt s dětmi na pískovišti (překvapivé změny tempa akce), stylizovaný výprask dětí nebo jízda autem (perfektní načasování pohybů a gest). Výkonem ”hodným muže” se zablýskla představitelka jediné mužské postavy, kterou odehrála s lehkostí, nadhledem a nonšalantností třicátých let. Rytmus inscenace udržuje klavírní doprovod, koordinovaný s rozfázovanými akcemi. Němý film je ukázkou precizní divadelní autorské práce, usilující o čistotu zvoleného žánru.”
(Eva Brhelová v časopise Tvořivá dramatika 2/2007)


LDO ZUŠ Jindřichův Hradec (ved. Zuzana Jirsová)
Příběhy

Montáž z jedovatě groteskních povídek klasika ruské absurdní literatury Daniila Charmse.

předloha: Daniil Charms: Dobytku smíchu netřeba (Praha: Argo, 1994), překlad: Martin Hnilo, dramatizace: Zuzana Jirsová a soubor, režie: Zuzana Jirsová

“Daniil Ivanovič Charms patří v posledních sedmnácti letech v našem amatérském divadle k nejhranějším autorům… V jeho absurditách je zřejmě skryta síla, vyprávějící o hlubinných tragédiích lidského života, jichž si autor užil dosyta… Soubor ZUŠ Jindřichův Hradec hledal svébytnou cestu jejich jevištních převyprávění… Činí volnou paralelní ilustrací: při vyprávění o muži, který neměl ani uši, ani vlasy, ani..., ...a tedy vlastně ani nebyl, vypravěč postupně mizí ve špinavém pytli, rozhodování, zda si sednout na pohovku, křeslo, či některou z židlí, se odehrává nad pěti na zem položenými papíry, opakované umírání je uskutečněno úderem polštáře do hlavy...”
(Luděk Richter v článku o ústředním kole LDO ZUŠ 2007 v časopise Tvořivá dramatika 2007/2)

Daniil Charms
Příběhy

Jednou se Orlov přejedl hrachovou kaší a umřel. Když se to dozvěděl Krylov, umřel také. A Spiridonov umřel sám od sebe. Spiridonova žena spadla z příborníku a také umřela. Spiridonovy děti se utopily v rybníce. Spiridonova babička se opila a zatoulala se. Michajlov se přestal česat a dostal vyrážku. Krylov nakreslil dámu s bičem v ruce a zešílel. Perechrestov dostal telegraficky čtyři sta rublů a začal se tak naparovat, až ho vyhodili z práce.
Takoví dobře lidé, a nedovedou se postavit na vlastní nohy.
(22. srpna 1936)


LDO ZUŠ Vladimíra Ambrose, Prostějov (ved. Hana Kotyzová)
Tragaču, tragaču

Pásmo lidové poezie.

předloha: výbor lidové poezie, který uspořádali František Halas a Vladimír Holan, Láska a smrt (Praha: Melantrich, 1938), scénář a režie: Hana Kotyzová

“Čtyři dospívající dívky v kvazilidových kostýmech několika lehce parodickými gesty a postoji přesně určí žánr, v němž chtějí hrát, i svůj vztah k lidové poezii: naznačí odstup od patetických folklorních manýr. K obsahu básní se většinou hlásí a reflektují na nich své problémy a vztahy především k lásce, přičemž jim verše poslouží i jako zástupná řeč. V nejvypjatějším okamžiku se uklidní a posílí vytaženou čokoládovou tyčinkou, pozeptají se po brufenu, aby zahnaly bolehlav po vínku, či vytáhnou zvonící mobil se zprávou od toho jejich - a tak aktualizují mimočasovost folkloru a poukáží na souvislosti i odlišnosti minulosti a dneška… Dramaturgie i režie je zjevně poučená a nápaditá. Děvčata jsou herecky tvárná, výrazově barvitá a proměnlivá a umí verši i mimoverbálně jednat.”
(Luděk Richter v článku o ústředním kole LDO ZUŠ 2007 v časopise Tvořivá dramatika 2007/2)


KUK!, LDO ZUŠ Biskupská, Praha 1 (ved. Ivana Sobková)
Válka s mloky

Příběh konce civilizace, které si lidstvo přivodilo vlastním přičiněním, je vyprávěn prostřednictvím médií, která s námi ráda manipulují. Jevištní adaptace známého Čapkova románu s použitím motivů z dramatizace Pavla Kohouta.

předlohy: Karel Čapek: Válka s mloky (Praha: Fr. Borový, 1936) a Pavel Kohout: Válka s mloky. Musical-mystery (Praha: Orbis, 1963), dramatizace: Ivana Sobková, režie a výprava: Ivana Sobková, hudba: Jan Zimmel

“Je to myšlenkově i emotivně působivá inscenace s nápaditými, dobře zvládanými jevištními prostředky a přesvědčivým kolektivním herectvím.”
(Luděk Richter v článku o ústředním kole LDO ZUŠ 2007 v časopise Tvořivá dramatika 2007/2)

”Válka s mloky bývá označována utopií, příp. antiutopií, protože autor nesní o ideálním světě, ale naopak si s hrůzou představuje, k jakým koncům by mohl vést vývoj civilizace. Čapek sám se však tvrzení, že napsal utopistický román, bránil: ”Není to utopie, nýbrž dnešek. Není to spekulace o čemsi budoucím, nýbrž zrcadlení toho, co jest a uprostřed čeho žijeme.” (Karel Čapek: Poznámky o tvorbě, Československý spisovatel, Praha 1959) Kniha vskutku otevírá mnoho otázek nadmíru současných, vztahujících se k dnešnímu světu, mezilidským i mezinárodním otázkám, jako např. globalizace a její důsledky, národnostní války, terorismus, nadvláda trhu a konzumu. Varuje před zneužitelnými mechanickými bytostmi, roboty, zmanipulovaným davem, průměrností a manipulativní silou médií. Snad nejaktuálnější je dnes otázka skrytého, neviditelného a nečekaného nebezpečí - společnost si pěstuje a vzdělává vlastního ničitele. Právě pro toto množství provokativních a nadčasových myšlenek, pro schopnost ukázat každou věc hned z několika možných úhlů pohledu, jsem Válku s mloky vybrala jako námět pro svůj soubor.
V první fázi příprav bylo nutné prozkoumat témata, která kniha nabízí, a vybrat ta, která jsou pro nás osobně nejdůležitější a aktuální a která chceme divákovi sdělit. Byl to pro nás obraz současného světa ovládaného tlakem médií a diktátem peněz; obraz lidstva, které si svou touhou po prospěchu vypěstuje vlastní zkázu, neschopnost rozpoznat hrozící nebezpečí či jeho ignorace a téma osobní zodpovědnosti každého z nás. Formou rozhovorů, etud a improvizací jsme společně hledali paralely v našem vlastním životě a v současném světě kolem nás.
V druhé fázi bylo třeba se důkladně seznámit s postavami příběhu, jejich charaktery, motivacemi jejich jednání a vztahy mezi nimi. Vznikly osobní archy postav, na něž jsme zapsali všechny důležité informace; na jejich základě jsme v improvizovaných situacích z běžného života fixovali jejich charaktery a chování v hereckém projevu.
V třetí fázi vznikl bodový scénář. Vzhledem k velkému rozsahu románu bylo nutné vybrat pouze nejdůležitější dějové body, které musí být sděleny, aby děj zůstal srozumitelný, a které by zároveň podporovaly námi vybrané téma.
Román Válka s mloky představuje velmi netradiční propojení utopistického románového žánru s publicistikou. Utopická nadsázka je kombinována s množstvím nejrůznějších žurnalistických forem, ve kterých Čapek zužitkoval své bohaté novinářské zkušenosti. V první části knihy je děj rozvíjen prostředky a postupy obvyklými v triviální dobrodružné literatuře (tajuplná setkání s neznámými tvory v exotických krajinách apod.). Druhá kniha informuje o ”dějinách mloků” prostřednictvím montáží fiktivních dokumentů, novinových výstřižků, fejetonů, referátů, inzerátů, protokolů z jednání atd. Závěrečná část je vlastně řadou fiktivních válečných reportáží.
První část románu rozvíjí životní příběh námořního kapitána Vantocha, obchodníka Bondyho a vrátného Povondry, popisuje první setkání s mloky a rozvíjející se obchod s nimi. Vybrané situace z bodového scénáře jsme rozehrávali v improvizacích na téma a v připravených promyšlených etudách inspirovaných ukázkami z knihy. Úkolem bylo sdělit veškeré potřebné informace divákovi, a zároveň dodržet charaktery postav. Vybrali jsme nejvhodnější nápady z etud a improvizací odpovídající zvolenému tématu a celku a ty jsme postupně fixovali.
Druhá část románu ”Po stupních civilizace” je sledem fiktivních dokumentů a novinových článků informujících o postupném rozšíření mloků, jejich pracovním využití a prvních střetech s lidmi. Bylo třeba najít optimální způsob převedení novinových zpráv a článků na jeviště. Zvolili jsme formu televizního dokumentu, v němž reportéři na stojanech v rozích jeviště informují diváky, a zároveň se uprostřed některé části rozehrávají jako ”ilustrační záběry”. Pocit přehlcení informacemi a stále většího nátlaku podporuje hromadění hesel a nápisů na stojanech a uzavírání prostoru stojany reportérů.
Třetí, závěrečná část popisuje právě probíhající válku lidí a Mloků. Z této části jsme vybrali velmi emotivní ”Konferenci ve Vaduzu”, kde dochází k vyjednávání lidí s právními zástupci Mloků o rozprodání pevnin. Dochází ke kupčení se světem, lidé hájí pouze své osobní zájmy a ani v tomto okamžiku se nespojí a nebojují společně. Vyšli jsme opět z improvizací, každá z dívek hájila zájmy pouze té země, kterou na konferenci zastupovala. Aby se hrozící nebezpečí na jevišti opravdu zpřítomnilo, přichází během jednání zprávy o postupném zaplavování pevnin.
Rámec inscenace tvoří ”poslední vysílání” televizních stanic z různých světových metropolí, komentující postupný konec světa v přímém přenosu.
V inscenaci jsme použili vedle vysílání televizních stanic také rozhlasové vstupy a novinové články rozdávané divákům. Tyto vstupy a články vytvářela děvčata ve skupinkách (televize, rozhlas, noviny) s využitím informací z článků přímo z románu. Členové souboru si tak vyzkoušeli zpracovat informace pro dané konkrétní médium a využít všech prostředků, které jim nabízí (noviny - jazyk, písmo, ilustrační obrázky a fotografie atd.; televize - jazyk, rozhovory, ilustrační záběry, střihy atd.; rozhlas - jazyk, zprávy, rozhovory, beseda atd.).
Velkou inspirací byla také dramatizace Pavla Kohouta, v níž celým příběhem provází diváka chór reportérů. V naší inscenaci má chór funkci ”posouvače” děje, ale zároveň ukazuje na současný stav společnosti - jak média ovlivňují naše názory, naše životy, naše vnímání reality - diktát peněz, kterému média slouží (záměrná manipulace s fakty, reklama, atd.). Texty chórů byly použity přímo z dramatizace Pavla Kohouta. Děti se na textech chórů učily rytmizaci textu a gradaci. Ve spolupráci s mým kolegou Janem Zimmelem byly některé chóry i zhudebněny. Zpěv a hudební doprovod zajišťují samy děti. Setkání s principem chóru bylo také příležitosti jak se seznámit s principy antického dramatu.
Se zvoleným tématem souvisí i volba hracího prostoru. Jelikož jde o apel na diváky, diváci by měli nabýt dojmu, že jsou součástí všeho, co se na jevišti děje. Proto jsme zvolili prostor ringu. Diváci sedí a sledují děj ze všech čtyř stran a příběh se tak odvíjí přímo mezi nimi.
Děti si při přípravě této inscenace mohly vyzkoušet práci a prostředky různých médií a naučit se tak rozpoznávat jejich manipulativní sílu; seznámily se s pro ně novým hracím prostorem, ringem a vyzkoušely si herecký projev v těsném kontaktu s divákem. Klasická předloha se silným etickým podtextem se stala východiskem pro vyjádření jejich vlastního názoru na současný svět.”
(Ivana Sobková v Dětské scéně 19, textové příloze časopisu Tvořivá dramatika 1/2006)

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>