Praha španělská

2009-02-09 19:52

Pozvánku na výstavu čtěte zde

Akce: 18.03.2009 - 28.06.2009
Místo konání: Císařská konírna

Cílem výstavy je souhrnně informovat návštěvníky o španělském přínosu při utváření české společnosti a kultury v 16.--18. století, včetně málo známých a celkovým souvislostem unikajících skutečností. Výstava chce poukázat na to, že španělský přínos kulturnímu vývoji Prahy i celých Čech je daleko větší, než se obvykle předpokládá. Ačkoli vliv Itálie na naše prostředí je v mnohém výraznější, Španělsko, jakožto vedoucí velmoc 16. století, přispělo četnými prvky, které se na dlouhou dobu staly součástí života v Čechách; některé se dokonce udržely dodnes.

Ve středověké vzdělanosti sehrálo Španělsko významnou roli jednak zásluhou sv. Isidora Sevillského, jehož dílo se vyskytuje i v českých středověkých knihovnách, a také díky muslimskému zprostředkování antické kultury, k němuž docházelo v křesťanském Toledu zejména za vlády Alfonse X. Moudrého, bratrance Přemysla Otakara II.. Připomeňme si, že první dochovaný popis Prahy pochází z pera židovského arabsky mluvícího obchodníka a diplomata Ibrahima ibn Jakuba, jenž navštívil Prahu v 10. století. Nejvýraznějším pojítkem Španělska s ostatní Evropou v této době však byla svatojakubská poutní cesta do Santiaga de Compostela, která ani dnes není minulostí.

Habsburk Ferdinand I., který byl roku 1526 zvolen na český trůn, byl vlastně Španěl – přinejmenším místem narození a výchovou. Byl připravován pro vládu na Iberském poloostrově, ale v důsledku nově formulované rodinné politiky pod vedením císaře Karla V. nakonec došlo k přerozdělení moci a Ferdinand I. přešel do Vídně.

Později pokračoval v zavádění španělských zvyklostí v Praze císař Rudolf II., který byl dlouhá léta vychováván ve Španělsku u svého strýce Filipa II., od něhož převzal mnoho postojů. Za Rudolfova panování byla Praha sídlem dvora, u něhož působili mnozí španělští vyslanci a četní španělští hosté. Španělské vyslanectví čítalo až sedm desítek osob. V této době se španělská móda stala natolik závaznou, že se její používání udrželo déle než celé jedno století. Nejlépe o tom svědčí podobizny českých šlechticů v typickém španělském oděvu – černých přiléhavých šatech zakončených bílým okružím. Významným výrazem závazku a vděku španělské dynastii bylo zobrazení zlatého rouna, které se vyskytuje nejen na portrétech osob, jimž bylo rouno uděleno, ale také na fasádách četných paláců a domů na území celé historické Prahy.

Po bitvě na Bílé hoře, ve které se Španělsko angažovalo finančně i poskytnutím důstojníků, se vojenským guvernérem Prahy a Čech stal španělský generál Baltazar Marradas.

Po třicetileté válce, zakončené r. 1648 vestfálským mírem, došlo ke změně španělských vlivů. Mocenská pozice Španělska byla oslabena, ale zvýšil se naopak jeho vliv náboženský, který spolu s jinými formami zbožnosti přežil do 18., respektive do 19. a částečně i 20. století. S romantismem v 19. století se Španělsko opět dostalo do popředí zájmu, ale postupně bylo vytlačeno moderními trendy z Francie a jiných evropských států.

www.kulturanahrade.cz

• historie